K dnešnímu příspěvku mě inspirovalo jedno televizní výročí. V únoru před 30 lety začala vysílat první celoplošná soukromá televize v našem státě, ale i ve východní Evropě. Přiznejme si, že jsme vše na této stanici na začátku sledovali s otevřenými ústy, každý měl oblíbený pořad a seriál a ze začátku i zpravodajství bylo jiné než na „státní“ televizi. Zažili jsme i jeden letní palácový převrat, kdy se dostal do sporu ředitel Železný a parta okolo Američanů. A tak jsme sledovali chvilku nic anebo věci narychlo dělané na koleně.

Tohle vše už má stanice za sebou. Nova se od roku 1994 postupně rozrostla v televizní skupinu. Nabízí šest volně šířených stanic (Nova, Nova Fun, Nova Cinema, Nova Action, Nova Gold a Nova Lady), čtyři placené sportovní kanály pod značkou Nova Sport (letos koncem února přibudou další dva) a také mezinárodní, zejména pro slovenské diváky určený program Nova International. Provozuje i web TN.cz nebo streamovací službu Voyo. Nova byla dlouhá léta českou televizní jedničkou, to ale už do jisté míry neplatí. Podle výsledků za minulý rok je s 27,04 procenta diváků ve skupině nad 15 let třetí za Českou televizí (29,88 procenta) a Primou (27,56 procenta). Vede však v komerčně nejvýznamnější skupině diváků 15 až 54 let, ve které loni překonala podíl 36 procent. Během tří dekád prošla Nova rukou řady majitelů. Od roku 2020 patří firmě PPF. Ta ji vlastní přes mediální konglomerát CME (Central European Media Enterprises), kterému patří více než čtyři desítky kanálů, kromě Česka i v Chorvatsku, Bulharsku, Rumunsku a Moldavsku, na Slovensku a ve Slovinsku.

Televizní divák má dnes celkem 4 multiplexy tv stanic v pozemním vysílání a další tunu na satelitu, kabelu, internetu, jak kdo chce. Je otázka, zda za kvantitou neztrácí kapku kvalita. Portfolio je ovšem tak rozsáhlé, že prostě asi není nikdo, kdo by si tu svou stanici nenašel. Je ovšem třeba hledat jistá nebezpečí, která představují kanály zpravodajské. Zde je třeba začít rozlišovat, komu patří, kdo jej financuje a také ze kterého státu pochází. Lakmusovým papírkem je pak nějaká ta celosvětová „krizička“. A ejhle, to se pak na zpravodajských televizích nestačíme divit. Asi skvělým příkladem je v USA souboj stanic CNN a FOXnews, kdy CNN se stala zcela servilní provládní institucí, kdežto FOX do toho řeže hlava nehlava a spícímu prezidentu Bidenovi se někdy po jistých reportážích usíná velmi těžko. Problém státních zpravodajských stanic je vidět i v celé Evropě. Upřímně asi by těžko někdo čekal, že stanice ovládaná státem půjde proti vládě, ale to, co dnes předvádí třeba německá ARD nebo naše ČT, to je vrchol servilnosti. Vše jen provládní a prounijní, jiné názory jsou zakázány. A když se nějakým způsobem, většinou omylem něco do vysílání dostane, je to hned komentováno, v lepším případě dementováno a redaktor je pokárán.

Ale teď maličko jinam. Máme tu nový fenomén. Internetové televize si našly cestu mezi lidi rychle a nenápadně, ale jsou tu. Nepotřebujete žádné přenosové vozy, stačí vám hala a internet a jedete. Hlavně rychlost je v dnešní době důležitá. Vracím se teď k TV NOVA, protože kdysi se říkalo, že událost se ještě nestala a NOVA už tam má štáb. Dnes i NOVA přebírá odjinud a nestíhá, tak rychlá je doba. A internetové televize si zvou, koho chtějí, nikdo je necenzuruje. A najednou je tu platforma, ze které vládám stojí vlasy hrůzou na hlavě, protože musí poslouchat názory od lidí, a to i z řad celebrit. Nejde jen o připravené fráze od servilních provládních reportérů, jakým se třeba bohužel stal i syn ředitele TV NOVA Jan na ČT.

Končím televizní analyzování, protože je to asi nekonečný příběh. A ona „bedna“, ta tady s námi bude pořád.