Vítězství v krajské lize mužů už hokejistům SK Prostějov 1913 nikdo neodpáře, ale po sezóně zůstane bohužel pachuť z toho, že barážové klání o druhou nejvyšší soutěž ani neproběhlo a mužstvo ji odmítlo. Důvody pro to ale byly pochopitelné a je poměrně na zvážení, zda vůbec muselo k takové situaci dojít.

Formát byl jasný. Hrát se mělo začít hned během Velikonoc systémem každý s každým, což dává smysl. Co už ale trochu pokulhávalo, bylo celkové geografické rozdělení klubů. Orlová jako další vítěz na Moravě je pochopitelným soupeřem, ale proč byla do této dvojice přiřazená ještě Kadaň, je skutečnou záhadou.

Druhá hokejová liga je přeci jasně rozdělena na Čechy a Moravu, tak proč v případě, kdy byl z Čech jediný možný kandidát, nešel přímo a dvě mužstva z Moravy si to mohla rozdat o zbylou místenku? Toto řešení by totiž dávalo smysl. Pro Prostějov to ke všemu vyšlo tak, že by utkání s Orlovou hrál doma, ale do Kadaně vzdálené stovky kilometrů by musel vyrazit. Kdyby to bylo opačně pro Orlovou, tak by možná také zvažovala, jestli to má význam.

Krok, který nepotěšil fanoušky, je tak logický, ale zároveň to zase poukazuje na fakt, že některá řešení řady českých sportovních svazů postrádají větší logiku a smysl. Začíná to u těchto krůčků a následně pokračuje i ve větším měřítku.

Příště hromadná domluva

Jsou týdny, kdy fanoušci fotbalu přemýšlí, kam by měli vyrazit. Žádný ze zápasů je nenadchne natolik, aby si řekli, že ten musí zhlédnout. Pak jsou ale týdny, kdy zase neví, kam dřív. A stává se, že tyto schválnosti nastávají poměrně pravidelně.

Vzal bych za příklad dva víkendy. Ten jeden se odehrál na startu jarní části, kde Kostelec hrál venku, v kraji derby při čtyřech účastnících nebylo, to stejné platilo i v I.A a I.B třídách, kde najdeme někde po třech, v jedné dokonce pět účastníků. Souboje dobrých známých a mnohdy i kamarádů se tak zkrátka nestaly.

Pak však přijde týden, jako byl uplynulý víkend, kdy člověk neví, kam dříve. Kostelec se představil doma, jedno z největších derby v rámci regionu viděli fanoušci v Brodku u Prostějova. Rivalita se vytvořila i mezi Olšany a Vícovem už v okresním přeboru a teď pokračuje v I.B třídě, nechybělo ani tradiční klání dvou dlouhodobě úspěšných celků Určic s Čechovicemi. Fotbalové menu, jaké by si každý fanda měl užít. Do toho pak musíme zmínit i souboj v Klenovicích, kde se utkal první s druhým týmem tabulky.

Takže týden, kdy by člověk rád byl na dvou a více místech zároveň. Do příštích ročníků bude třeba samozřejmě v nadsázce udělat delší společnou poradu, kde se předem domluví, aby to vycházelo trochu lépe. 

Zatím to drhne

Po delším období vyměnil národní celek realizační tým. I přátelské zápasy naší fotbalové reprezentace tak dostaly mírný náboj a elán, který fanoušek potřebuje. Jenže zatím bez přehánění to bylo dvakrát o ničem. Do Eura už zbývají jen dva přípravné zápasy a tohle by na turnaji bylo hodně málo…

Je třeba říct, že na začátku své reprezentační mise potřebuje trenérský štáb určitý čas a takzvanou dobu hájení, jenže musí zaznít i ALE. V Norsku z toho byla výhra, která byla doslova dílem náhody a štěstí, protože domácí výběr byl jasně lepší. Doma proti Arménii to pak také nebyla žádná hitparáda, byť na výhru stačila.

Asi nikdo nečekal, že by hned od úvodního zápasu vše šlapalo jako z partesu, ale nějak si nemůžu pomoct, jen těžko hledám momenty, kde by si člověk v rozmezí několika minut řekl, že daná pasáž byla skutečně dobrá. Ne, těch pozitiv opravdu není. I po taktické stránce byly některé kroky zvláštní. Například zdejší rodák Chytil na křídle? Minimálně zvláštní rozhodnutí… A takových bylo víc.

Na obranu je však třeba uvést, že ono ani moc není z čeho vybírat. Hráčů, kteří mimo naši ligu pravidelně nastupují, je jako šafránu a bez herní praxe může těžko přijít forma. Snad to v červnu bude daleko lepší.