Jsou lidé, kteří žijí svou prací a pro něž se koníček postupem času změnil v práci. Jsou tací, pro které zůstal navíc milovaným koníčkem. To je i příběh kustoda „A“ týmu fotbalistů 1.SK Prostějov Tomáše Čepy (na snímku). Rolí však má v eskáčku mnohem více. Poprvé přitom zažil pořadatelskou činnost před mnoha lety, kdy pomáhal s nosítky. Nyní, po více než desetiletí, je důležitým členem vedení klubu.

A to ne pouze po pracovní, ale také po osobnostní stránce. Při příležitosti jeho devětatřicátých narozenin jsme se rozhodli dát dlouholetému členovi nejen realizačního týmu prostor pro velké povídání.

 

* Jak vůbec vzpomínáte na své fotbalové začátky? A kdy jste se tomuto sportu začal věnovat?

„Úplně přesně to nevím. Hrát jsem začal až později, snad v šestnácti letech, takže to nebyl žádný velký fotbal. Na hřišti jsem byl ale jako dítě pořád. S tátou jsem jezdíval na Sigmu, do Kralic na Agrostroj nebo LeRK. Hodně času jsem trávil u babičky v Ivani, kde jsem začal chytat za tamní Sokol. Později jsem se přesunul do Držovic, Plumlova ‚B‘ a do Vícova, kam mě přivedl současný vedoucí mužstva eskáčka Martin Musil. Tam jsem taky s aktivní kariérou skončil, když mi bylo nějakých osmadvacet nebo devětadvacet let.“

* Tehdy jste už také působil v eskáčku?

„A no, už v době, kdy jsem chytal za Vícov, u přípravky eskáčka.  Dnes už jsou ti kluci v U17. Pořád jsem se ale kolem oddílu motal. Klub tehdy potřeboval někoho k pořadatelům. Na zápase ‚áčka‘ jsem tedy pomáhal s nosítky. Potom jsem byl v pořadatelské službě ještě jednou, dvakrát, pak už pravidelně. Později se ze mě stal hlavní pořadatel. Trávil jsem okolo fotbalu stále více času, přitom jsem si ale držel ještě i civilní zaměstnání. Domů jsem chodil v osm devět večer, nebylo to ideální. Jednou přišla dvakrát nabídka od Františka Jury být u fotbalu naplno. Dvakrát jsem odmítl, když ale přišla potřetí, bylo mi jasné, že se už odmítnout nedá.“ (úsměv)

* Funkcí v klubu máte nyní více. Čemu všemu se věnujete?

„Momentálně dělám kustoda pro ‚A‘ tým a technického ředitele celého oddílu. Mám na starost zabezpečení hřiště, rozpis ploch, fungování areálů, což je spojeno s mým zaměstnáním u Domovní správy Prostějov, kde jsem ve funkci vedoucího fotbalových areálů, takže takové propojené nádoby.  Objednávám autobusy, dále mám na starost vybavení pro ‚áčko‘ i mládež, zajištění VIP a všech organizačních věcí kolem zápasů ‚A‘ týmu. No, a coby kustod mám na starost kabinu, řeším i třeba praní, takže vlastně domů chodím zase až večer.“ (pousměje se)

 * Stíháte ještě trénovat děti?

„Ne, už netrénuji. Tím, jak jsem skončil s chytáním, dokončil jsem přesun k ‚áčku‘. Narodil se nám ještě tehdy malý. Nešlo už jednoduše skloubit tréninky a zápasy se všemi povinnostmi. Ale znáte to, lidí je vždy málo. A tak občas vypomáhám u U17, tedy mých bývalých svěřenců, jako vedoucí mužstva.“

* Říkal jste, že to bylo časově náročné. Podařilo se vám tedy skloubit fotbal a rodinu, přivést ji třeba ke sportu?

„My jsme se po dvanácti letech letos vzali, tak asi jo. (směje se) Vlastně díky fotbalu jsme se také potkali. Manželka to naštěstí brala a pořád bere pokorně a taky má ke sportu blízko. Jinak by se mnou těžko vydržela. Víkendy tak trávíme na eskáčku, a když ne tam, tak jinde na fotbale. Navíc syn už trénuje a hraje za přípravku.  Vlastně celá naše i širší rodina je hodně zaměřená na sport ve všech podobách.“

* U kustodů se říká, že musí být pro každou srandu, nesmí se třeba zlobit, když si z nich hráči dělají žerty a podobně. Jak je to s vámi? Působíte spíše jako vážnější člověk.

(smích) „U nás se dá říct, že to možná funguje trochu jinak než v řadě jiných klubů. Zastávám více funkcí, dělám i nějaké úkony, které jinde dělá třeba vedoucí mužstva – ale tím, že u nás Martin Musil není u klubu na plný úvazek, tak je toho někdy trošku víc. Na druhou stranu je štěstí, že zrovna takový ‚parťák‘ u nás je a funguje, v rámci svých možností odvádí skvělou práci. Stejně jako Matěj Vybíhal, má pravá ruka. Oficiálně se ovšem má pozice stále nazývá kustodem, abych tak u týmu mohl fungovat i na soupisce při zápasech. Zpět k otázce, určitě jsem taky pro každou srandu, i když to tak mnohdy nevypadá. Hráči se určitě nebojí a nemusí bát, že přede mnou něco řeknou a já to donesu vedení. Co si řekneme v kabině, to tam i zůstane. Pokud bych to udělal, narušil bych tím důvěru. A kabina by přestala fungovat. Hráči se pak sice časem mění, ale někteří už zde jsou delší dobu a vědí, co a jak. Třeba Honza Koudelka. Spolu myslím fungujeme hodně dobře oboustranně. Musím každopádně zaklepat, kabina šlape.“

* Jako o bavičovi kabiny se hovoří často právě o Honzovi Koudelkovi. Jsou tam ale i další?

„Bavič… Srandu si umíme udělat všichni. Ale Honza je tady déle, všechny zná. Postupně se ale přidávají další, hlavně mladí, kterých je teď většina. Když se daří, tak je pro srandu více prostoru, každý člen týmu přidá svůj díl.“

* Při vaší práci pro klub, vzpomenete nějakou vtipnou nebo nečekanou situaci?

„No, památné jsou třeba cesty právě s Marťou Musilem Když přišel poprvé Pavel Šustr, jezdívali jsme ještě s hráči autobusem. Pak ale poprosil, zda bychom nemohli jezdit předem a přichystat potřebné věci a nachystat kabinu. Začali jsme tedy spolu jezdit autem, jednu dobu také s Matějem Vybíhalem. A jeli jsme třeba pětkrát do Varnsdorfu, pětkrát úplně jinudy. A navigace – nenavigace, měli jsme problém se dostat na stadion… Do Jihlavy se nám pak podařilo bůhvíjak dostat snad čtyři hodiny před zápasem, tedy dřív než domácí pořadatelé. To tehdy bylo neskutečné… Pořád si to mezi sebou připomínáme. Nedávno historka zase ožila při cestě U15 do Jihlavy s navrátilcem Oldou Machalou, kdy na tom byli podobně.“

* V čem se setkáváte s problémy? Třeba s dopravou, se soupeři?

„Doprava je bez problému, tam nám firma Konečný vždy ve všem vyhoví. U soupeřů zádrhele… No, jeden zde je. Když kouknete na web většiny fotbalových klubů, tak tam sice jsou funkce, a kdo v nich je, ne však telefon. Dovolat se vedoucím je tak zprvu oříšek. Vždy se to dělalo přes známé, je to někdy trochu složitější. Pokud už ale na sebe kontakt máme a známe se, je spolupráce bezproblémová.“

* Zdá se, že toho máte okolo fotbalu opravdu hodně. Jak trávíte zbytek volného času…?

„Ono to tak ale je, času moc nezbývá. I když zrovna nejsem na eskáčku, tak je tam zase sport. Fotbal, hokej, florbal. Nedokážu jen sedět doma. A dovolená…, neumím si představit, že bych byl týden na pláži. To bych se zbláznil. I když jsem s rodinou na výletě, stočí se to většinou k fotbalu. A vyřídím obvykle alespoň pár telefonátů. Možná dva dny v roce mám od fotbalu klid.“

* Zkusím si tipnout: Silvestr a 1. leden.

„To zrovna ne, každoročně se hraje fotbálek na Silvestra mezi bývalými hráči, funkcionáři i současnými hráči… (úsměv) Možná tak ten první leden. To má většina lidí jiné starosti.“

 

TOMÁŠ ČEPA

* narodil se 11. listopadu 1983 v Prostějově

* kustod, technický ředitel a zároveň nadšenec do 1.SK Prostějov

* vystudoval SPŠ a SOU strojírenské v Prostějově

* v dalších letech se hodně pohyboval kolem regionálního fotbalu

* kustodem týmu se stal v roce 2017

* o dva roky později se stal technickým ředitelem

Rovněž je ve vedení klubu 1.SK Prostějov

* je ženatý, má dvě děti

zajímavost: jednou z mnoha jeho činností, kterým se v eskáčku věnuje, je i uvádění tiskových konferencí klubu