Je dlouhodobě nejúspěšnějším boxerem Our Hope Boxing Clubu Prostějov a co do kvality odváděných výkonů jeho vlajkovou lodí. Přitom Dorian Kropog ještě stále patří mezi mládežníky, letos je posledním rokem v kategorii kadetů. Od začátku sportovní kariéry spolupracuje s trenérem Martinem Klíčem a společně směřují za výrazným prosazením i na mezinárodní scéně.

* Získal jste další titul z mistrovství republiky, tentokrát na MČR kadetů v Bruntálu. Jaký tam byl váš semifinálový duel?

„Měl jsem o dost vyššího soupeře Rédla z Prahy. Musel jsem si proto dávat pozor na vzdálenost, navíc byl už docela zkušený. Přesto se mi dařilo, odboxoval jsem dobrý zápas a vyhrál jasně 5:0 na body.“

* Co finále? Bylo těžší?

„Hlavně bylo úplně jiné tím, že soupeř Huseini z Mostu byl tentokrát výškově menší než já. Tomu odpovídala i jiná taktika, bojovalo se mnohem víc nablízko. Žádný problém v tom ale nebyl, i finálové utkání jsem měl pod kontrolou a znovu zvítězil 5:0 na body.“

* Co finále? Bylo těžší?

„Hlavně bylo úplně jiné tím, že soupeř Huseini z Mostu byl tentokrát výškově menší než já. Tomu odpovídala i jiná taktika, bojovalo se mnohem víc nablízko. Žádný problém v tom ale nebyl, i finálové utkání jsem měl pod kontrolou a znovu zvítězil 5:0 na body.“

* Obhajoval jste zlato a plnil roli největšího favorita. Dostavila se nervozita?

„Už boxuju hodně dlouho a mám toho spoustu za sebou, dostatek zkušeností. Proto jsem ani nebyl nijak moc nervózní, naopak zůstával v klidu. A věřil, že pozici největšího favorita ve váze potvrdím. Což se podařilo.“

* Máte přehled, kolik jste ve své kariéře již absolvoval zápasů?

„Sedmdesát šest. To je v mém věku hodně, protože jsem začínal velice brzo a stihl toho už doteď spoustu. Mám tři tituly mistra republiky, jeden ze školní mládeže a dva z kadetů. K tomu tři čtvrtfinále z mistrovství Evropy a řadu vítězství na turnajích jak v Česku, tak v cizině. Všechno je to velká zásluha i mého trenéra Martina Klíče, který mě vede v podstatě od začátku boxerské kariéry, tedy nějakých sedm let.“

* Co vás nejvíc motivuje k boxu, že jej děláte odmala už tak dlouho?

„Prostě mě moc baví. Vždycky to tak bylo a pořád to tak zůstává, boxuju velice rád. Chci na sobě makat, neustále se zlepšovat a dosahovat dalších úspěchů. Hodně toužím po medaili z evropského šampionátu, kde jsem už třikrát vypadl ve čtvrtfinále – a pokaždé s pozdějším mistrem. Což byla docela smůla. Doufám, že letos v létě budu moci na Evropě kadetů startovat a útok na medaili mi konečně vyjde.“

* Jaké máte podmínky v OHBC Prostějov?

„Perfektní. V Our Hope Boxing Clubu se cítím parádně, je tady o nás skvěle postaráno, máme výborné zázemí k přípravě, často jezdíme na různé turnaje a díky tomu boxujeme hodně dobrých utkání, což je ze všeho nejdůležitější. Navíc tady v oddílu máme super atmosféru s dalšíma klukama i holkama, což taky pomáhá na sobě pracovat, abychom se všichni společně zlepšovali. Máme výbornou partu, navzájem si fandíme a podporujeme se.“

* Prozradíte svůj sportovní sen do budoucna?

„Pro amatérského boxera je největším vrcholem olympiáda, právě na ní bych jednou rád startoval. A třeba i uspěl. Dál do budoucna by pak nebylo špatné se dostat i mezi profesionály a udělat dobrou kariéru v profi boxu. Uvidíme. Hlavně na sobě musím pořád co nejvíc makat.“