Ne všechny oběti koronaviru jsou na první pohled vidět. Ne vždy jde o zemřelé. Jsou zde i oběti sice mnohem méně důležité, přesto stále podstatné. Oběti sportovní.
Zejména amatérské sportovní oddíly na tom jsou i kvůli koronaviru mnohem hůře, než na tom mohly být. Důvodů je přitom více než dost. Tím prvním jsou karantény a pozitivní testy. Hráč ani klub nevědí, kdy přijdou. Ve čtvrtek tak tým plánuje, jak nakrásně vyjede na turnaj či zápas. A v pátek odpoledne zoufale volá, že neposkládá tým a musí zápas odsunout. To je bohužel často běžná situace „doby covidové“…
Další jsou pak hráči, zejména děti a jejich návrat po delším zákazu trénování, delších karanténách a podobně. Jednak se často jejich příbuzní bojí. Dalším sportovcům, malým a velkým, se prostě nechce. Zvykli si na pohodlí.
Problém je pak i finanční, sponzoři couvají, samosprávy taky šetří. Jsou i kluby, které si radši neberou dotace, nemají jistotu, zda by pak velkou část z nich nemusely vracet. Peníze by totiž možná nebylo za co vydat.
O všem z výše uvedeného platí, že pokud se jedná o jednotlivé případy, dá se to zvládnout. Jenže tato podivná a pro sportovní kluby nebezpečná doba je zde už dva roky. Je tedy namístě obava, že mnoha klubům už dochází kapacity.
