Ještě před dvěma lety by nikoho nenapadlo, jak obrovsky důležitým faktorem úspěšnosti v kolektivních sportech se stane zdravotní stav. Ano, vždy samozřejmě záleželo na schopnosti hráčů či hráček zůstat v pořádku a tím k dispozici v kontrastu s různě častými zraněními, případně nemocemi. Ovšem koronavirus se všemi svými důsledky vnesl do týmových odvětví úplně nový rozměr.
A zvlášť v současné době se vliv covidu na soutěže ještě zintenzivňuje. Pochopitelně tím, nakolik je momentální mutace omikron vysoce nakažlivá a že dříve nebo později dožene v podstatě každý mančaft. Těžko se mu někdo vyhne, tím pádem zbývá jediná relevantní otázka: kdy právě my spadneme do hygienou nařízené karantény? I ve volejbalové UNIQA extralize žen ČR se právě tohle nyní děje, covid-19 se postupně prohání všemi zúčastněnými kluby.
Klíčovou věcí jak pro zbytek dlouhodobé části, tak pro následné play-off přitom bude schopnost toho kterého družstva vyrovnat se s domácí izolací. To znamená překonat případné zdravotní problémy (jež u omikronu většinou nebývají vážné), trénovat v rámci možností i během nuceného pobytu doma a co nejlépe zvládnout následný návrat ke společné přípravě, aby celý proces zůstal ideálně bez následků, případně jen s malými komplikacemi.
Kdo tohle vše dobře dokáže (a třeba opakovaně, neboť zdaleka nemusí zůstat u jediné karantény na daný tým), otevírá si cestu získat určitou výhodu oproti soupeřům, na nichž covidová stopka zanechá citelnější následky. Naprosto stěžejní pak logicky bude zůstat maximálně mimo dosah koronaviru v průběhu vyřazovacích bojů, protože tam by podobný výpadek mohl být fatální. A rozhodující závěr dalšího turbulentního ročníku už se pomalu blíží...
