V obrovském kontrastu s většinově příznivým vývojem ohledně koronaviru je bohužel to, jakým způsobem pojala komunistická Čína hygienickým diktátorstvím řízené XXIV. zimní olympijské hry. Pomiňme teď sám fakt, že tahle globální sportovní akce vůbec byla přidělena zemi brutálně nedodržující základní lidská práva. Prostě rozhodovaly peníze (jako obvykle) a olympiáda probíhá tam, kde by být vůbec neměla. Což se logicky promítá do její celkové podoby stavějící do popředí anticovidovou zběsilost na úkor vlastního sportu odsunutého na vedlejší kolej.
Všudypřítomné čety pořadatelů ve skafandrech, nekonečné testování, vzhledem k extrémnímu nastavení hraničních hodnot opakované padání účastníků do izolace či karantény, stanovené zásady chování zdravých i „nakažených“ často evidentně popírající logiku, nemluvě o bezprecedentním omezování osobní svobody. Prostě dohromady jeden velký tragikomický cirkus, který olympioniky postavil před vynucenou volbu: buď vše akceptuji, nebo mám smůlu. A přesto celé řadě reprezentantů tenhle směšný absurdistán zničil jejich životní sen.
