„S alkoholem absolutně žádný problém nemám. Když jsem ale zkusil měsíc nepít, zjistil jsem, že ho mám bez něj.“ Tak i to je zkušenost člověka, který si vyzkoušel akci Suchej únor. Jejím cílem je, aby lidé prověřili svůj vztah k alkoholu a vyzkoušeli si, zda zvládnou měsíční abstinenci.
Drtivá většina z nás něco takového považuje za výzvu hraničící s masochismem a k akci se s velkým nadšením připojuje nejdříve 29. února. Tvrdí přitom, že odvěká pranostika „Únor bílý, pole sílí“ upozorňuje na potřebu vláhy nejen v zemědělství. Pokud zkrátka bude v únoru sucho, příroda to odskáče. Tento přístup by se dal shrnout do sloganu „Únor bílý, pole sílí, únor suchý, je pro druhý“.
Alkohol prostě bereme jako přirozenou součást našich životů, kterou nechceme a někdy už ani nedokážeme vytěsnit. Průzkumy přitom tvrdí, že rizikově u nás pije přes milion lidí. Náklady na léčbu závislosti pak loni přesáhly 300 milionů korun, většina z těchto peněz šla na léčbu komplikací vyžadujících hospitalizaci. Problém alkoholismu samozřejmě není v alkoholu samém, ale v lidské nestřídmosti. A že je pro nás opravdu problém se v čemkoliv omezit, můžeme vidět na každém kroku. Ostatně nikoliv náhodou jsou čeští muži třetí nejtlustší v celé Evropě.
Odpůrci mohou tvrdit, že únor bez alkoholu je něčím nepřirozeným, co jim pouze podsouvá stereotypy, které jim chce něco vnutit. Že se tedy vlastně jedná o takový Silvestr naruby. Na rozdíl od Silvestra však únorová abstinence svoji logiku má. Například je naplánovaná na nejkratší měsíc v roce, což by nám ono „strádání“ mělo usnadnit. V první řadě je však určitě mnohem jednodušší odepřít si takové pivo v únoru než v létě. Odmítnout chladivý půllitr v červencovém parnu po sportu či celodenní túře je problém i pro ty největší askety mezi námi.
Ať už jste suchý únor drželi, či nikoliv, nelze této iniciativě upřít smysluplnost. Ona trocha té dobrovolné skromnosti neuškodí nikomu z nás. A nemusí to být pouze v nejkratším měsíci v roce.
