„Těžké časy ukáží v lidech to nejhorší nebo naopak to nejlepší.“ Tento výrok se na současnou válku na Ukrajině hodí naprosto přesně. Zároveň ale ukazuje, jak moc se vztahuje i na dění v České republice, stovky kilometrů od bojiště. A i když tady nejsou na jedné straně lidé, kteří se prezentují jako hrdinové a jiní coby váleční zločinci, kontrast je stále velký. A tak v České republice na jednu stranu máme ty, kteří dobrovolně, ve svém volném čase vyrazili pomáhat. Na hranice s Ukrajinou nebo třeba do různých center pro uprchlíky. Když ne to, tak alespoň poslali peníze nebo materiální (případně vojenskou) pomoc těžce zkoušeným Ukrajincům. Někteří jim rovnou poskytli i ubytování. Pak je tu ale druhá strana. A to lidé, kteří jsou slyšet na sociálních sítích a v míře nemalé. Lidé, kteří zde píší jed.

Pro představu – byl jsem už svědkem toho, jak někteří chtěli stěhovat ukrajinské uprchlíky do Dachau. Pro připomenutí – jedná se o koncentrační tábor, ve kterém Němci během druhé světové války zabíjeli všechny nepohodlné. Člověk se pravidelně setkává s podporou Putinovy agrese vůči Ukrajině, s bagatelizováním toho, co se v zemi děje. S vysmíváním se pomoci Ukrajincům.

Sám za sebe jsem si pak na sociálních sítích všiml určitého posunu. Lidé, kteří velebili (a velebí) Putina a jeho režim, mění diskusní strategii. Nejdříve se tak vysmívali tomu, že by Rusko mohlo zaútočit. Když zaútočilo, bagatelizovali to a prohlašovali, že válka fakticky není – respektive že Rusko útočí jen na vojenské cíle a omílali mantru Kremlu o denacifikaci země. Když i to přestalo zabírat a množily se snímky vybombardovaných měst, přesunuli se na kritiku ukrajinských uprchlíků. Že vlastně pomoc nepotřebují, že jim stát nemá dávat peníze, že se chovají sprostě nebo že jsou bohatí (dobře oblečení a s mobilem), tudíž jim netřeba pomáhat. Se závistí vůči pětitisícové částce jsem se ostatně setkal i osobně.

Míra odpornosti je někdy neuvěřitelná. Vyvažuje ji zatím to, že Češi na pomoc Ukrajině mezi sebou vybrali přes dvě miliardy korun a vláda dělá, co může. To je chvályhodné. Jak dlouho ale vydrží dobrovolnická pomoc? A převáží nakonec nenávistné komentáře (a v budoucnu možná i činy) vůči uprchlíkům? Toť otázka. Jisté ale je, že už nyní česká společnost podstupuje test své rozvinutosti a lidskosti.