Se zájmem jsem si přečetl další plány prostějovské radnice, jak ozelenit naše město. Magistrát chce investovat miliony do biokoridoru ve Vrahovicích, další aktuálně investuje do sázení květin po městě a další pustí pochopitelně také do projektu zeleného jižního prstence. Vidím to jako chvályhodnou věc a jsem překvapen, že chvála přichází i z míst, odkud by to člověk snad ani nečekal...
Tedy výjimkou je pouze jeden notorický škarohlíd, který se poslední dobou projevuje tím, že kritizuje všechno, co aktuální koalice dělá a připravuje, a je známý také tím, že všemu rozumí nejlíp a vše by udělal lépe. Upřímně u něj jsem ještě jaksi nezaznamenal nějakou záslužnou činnost pro město, uchýlím se tak v tomto spíše k onomu známému „Klavim novchim, ha-šajara overet“ – tedy „Šakalové vyjí a karavana jde dál“.
Ale pojďme zpět k zeleni z trochu jiného pohledu. Minulý režim měl spoustu nevýhod, ale občas by se v tom zlu našly i světlé chvilky, a to, že když člověk nechtěl být permanentně naštvaný, tak se zavřel na chatě, případně ve městě doma a staral se o svoji zahrádku, tedy zeleň. Ano i ve městě je spoustu zahrádek. A věřte tomu, že krásných. Chci tím jemně naznačit, že nejen radnice, ale i mnoho občanů může přispět k tomu, že Prostějov bude zelenější a plnější kyslíku. Mám osobní zkušenost. Jsme tři sousedé majitelé rodinných domů a všichni se v rámci možností snažíme svou zahrádku zvelebovat, dokonce jsme schopní si navzájem pomáhat. A myslím, že se nám daří. Přiznávám, že já osobně jsem vhodný pouze na pomocné kopáčské a likvidační práce, případně na sekání trávy, o estetiku zahrady, osazování a další zvelebování se stará moje manželka. Vrcholem její přízně je, že mohu občas zalévat nově zasazené květiny, ale i u toho jsem pod jejím bdělým dozorem. Inu, každý je dobrý na něco jiného... Samozřejmě lze namítnout, že obyvatelé paneláků nic takového dělat nemohou, ovšem já jako pamětník budu oponovat. Bývalo zase kdysi zvykem, že i tito se, nejlépe o víkendech, sebrali a rukou společnou a nerozdílnou si uklidili okolí svého domu, trávu posekali, listí pohrabali, a dokonce i záhonky okolo domů propleli. A zase každý podle svých schopností, někdo hrabal a kopal, někdo plel a sázel, někdo zaléval. Dnes tuto činnost vidím zcela výjimečně, proto mohu pochválit obyvatele panelových domů v Dolní ulici, přes kterou chodím vcelku pravidelně, jejich brigádnickou činnost jsem totiž zaznamenal. Věřím, že se to děje i jinde, ale nejsem naivka, že se této činnosti účastní stoprocentně všichni, což je realita dnešní „demokracie“… Leč můžeme se zlobit, můžeme s tím nesouhlasit, ale je to tak to jediné, co proti tomu můžeme dělat.
Nerad bych podcenil soukromý sektor, protože máme zkušenost, že firmy ve městě také podporují sázení stromů a péči o zeleň, většinou jde o dohodu s radnicí. Přiznejme si, že i v této bohulibé činnosti je potřeba mít nějaký plán a systém, hurá aktivity ničemu neprospívají, ale spíše škodí. A tak třeba nelze nevzpomenout na milý záměr japonské firmy a její Alej republiky z roku 2018. Obecně stromové aleje v Prostějově patří k mimořádným záležitostem a v posledních třech letech jsou úspěšné i na portálu Alej roku, takže i to svědčí o kvalitě zeleně ve městě.
Suma sumárum. Domnívám se, že se zelení na tom nejsme vůbec špatně, podstatnou informací je to, že každý může k péči o zeleň přispět. A je jedno, jestli velkým, nebo malým dílem, protože všechno se cení. Pomůže třeba jen dobrý nápad, takže zvelebujme to, co máme, připravujme další projekty a myslím, že se nám tady bude žít pořád dobře.
