Dnešní člověk prochází životem čím dál osamělejší. Stále častěji potkáváme ty, kteří jsou jednak nejlepší na světě a zároveň to v životě mají ze všech nejtěžší. Ti ostatní jim pouze hází klacky pod jejich svalnaté nohy a bortí jejich vlastní představy o dokonalém světě. Vždyť kde by oni sami byli, kdyby…, kdyby nebylo těch ostatních?
U podobných sobců s železnou pravidelností dochází k opakujícím se pocitům zneuznání a frustrace. Je to celkem logické, až na výjimky, které se týkají například uměleckých oborů, totiž žádný člověk nedokáže tolik, co zvládnou lidi dva, pokud jsou tedy ochotni spolupracovat. A co teprve, když máte dobře fungující kolektiv? To je teprve síla!
Přesně ten ukázali hasiči z Ludéřova po smrti jednoho z nich. Pro jeho pozůstalou partnerku a dvě děti uspořádali sbírku, díky níž se podařilo vybrat tolik peněz, kolik by nevěnoval ani sám Bill Gates. Ale to určitě není to hlavní. To nejdůležitější je onen pocit sounáležitosti ze strany velkého množství sympatických lidí. Vždyť zbylí hasiči přislíbili, že dle vlastních možností pomohou s dokončením oprav domu. Tím dokázali jediné, že v jednotě je síla.
To ovšem naše většinová společnost postrádá stále citelněji. Stále hůře se hledá něco, co by nás všechny spojovalo. Drtivou většinu z nás již dokáží dát dohromady snad jen dvě věci, a sice společný nepřítel a peníze. A to je jednak málo, jednak to nefunguje zcela spolehlivě.
Doba koronavirová bohužel pouze přispívá k další sociální izolaci a vzájemnému nepochopení. To se týká zejména těch, kteří během dosavadního života žili hlavně pro sebe a dostatek energie neinvestovali do budování pevného rodinného zázemí. Ti v těchto dnech prožívají skutečné peklo. Na samotu a izolaci totiž člověk ze své podstaty absolutně není stavěný. Ostatně není náhodou, že nejtěžším druhem trestu je věznění na tzv. samotce.
Hasiči z Ludéřova a jim podobní se ničeho podobného rozhodně bát nemusí...
