Budoucnost fotbalu na té nejnižší úrovni je už pěkných pár let krajně nejistá. Schází hráči, trenéři i rozhodčí. A když se podíváme více na kategorii sudích, není se moc co divit, že se do toho nikdo příliš nežene. A když už někdo přijde, tak dlouho nevydrží. Za tu almužnu se nechat týden co týden urážet, to totiž asi vážně nestojí.
Pokud se nechceme dožít doby, že rozhodčí už nepřijede na zápas ani jeden, tak se musí něco změnit. A ta změna musí začít už u mládeže, protože se stále častěji stává, že už i od mládežníků si musí peprné výrazy sudí vyslechnout. Inspiraci ale žáci samozřejmě nacházejí v mužích, kde už je pomalu normální, že se častěji kecá, než hraje.
U mládeže je tak opravdu důležité připomínat, že takové chování na hřiště nepatří. A zamyslet by se měli i dospělí fotbalisté, které už jde jen těžko vychovávat. Chybu na trávníku udělá za zápas každý, tak je třeba myslet na to, že některou z nich spáchá i sudí. Možná by tomu pomohlo, kdyby za každou zkaženou přihrávku, zpracování či zbytečný faul dostal i hráč spršku nadávek od všech okolo. Propříště by si podobné úlevy sám rozmyslel.
Pokud ale nepomůže už nic a na hřiště jde hráč především se snahou debatovat a hrát zákeřně, tak by možná bylo lepší se mu obloukem vyhnout a věnovat se něčemu jinému. Nemůžu se totiž zbavit dojmu, že v žádném jiném sportu na amatérské úrovni takové debaty nenajdeme.
