Přestože duben má začít aprílovým žertíkem, a pak bychom měli ze smíchu nevyjít, tak mám pocit, že tomu letos zrovna moc není. Spoluobčané jsou spíše zachmuření a asi se není čemu divit. Ne tak daleko od nás se dějí, diplomaticky řečeno, nepěkné věci a jen hlupec si může myslet, že se nás to nedotýká. Stačí se podívat na cenové vývěsní štíty místních benzínových pump, případně na cenovky v obchodech, dále třeba na vyúčtování energií a v neposlední řadě na podnikové a firemní rozpočty. Je to spíše neveselé čtení, a pokud tedy bude vše pokračovat tak, jak zatím pokračuje, nemůžeme čekat zázraky.

Pamětníky slyším říkat „dobře už bylo“, a když se podívám na o hodně mladší ročníky, tak je mi jich vcelku líto. Co bude dál? Obávám se, že to neví nikdo z těch obyčejných, kteří se stali obětí velmocenských her. V každém případě asi není dobře aktuálně moc rozhazovat, rodinný rozpočet spíše přiškrtit a tak nějak vyčkávat. Rozhodně se pak držet myšlenky, že nikdo shora nám nepomůže, je nutné spoléhat hlavně na sebe. A pokud chcete monitorovat nálady obyvatel, mrkněte na sociální sítě, opravdu veselo tam moc není. Smutné je to, že jsou zase diskutující rozděleni na znepřátelené tábory, a to tak, že velmi radikální. Dokonce se to již hemží trestními oznámeními a policejním zasahováním. To je již úplně špatně.

Kde jsem mírným optimistou, tak to v oblasti městské dopravy. Přestože jsme se všichni děsili, jak bude po všech možných uzávěrách doprava ve městě kolabovat, tak tomu tak není. Zdá se, že jsme se asi již naučili reagovat na dopravní změny, což je dobře. Rád bych zopakoval, že rekonstrukce podporuji, protože se domnívám, že peníze na ně přišly na dlouhou dobu naposled. Buďme rádi, že se radnice nelekla a šla do toho teď a naplno. Myslím si, že aktuální omezení přežijeme a výsledkem bude dlouhodobé vyřešení hned několika neuralgických dopravních bodů.

A teď se vracím k financím. Byl konečně schválen státní rozpočet, což je sice pozitivum, horší je, co přináší obcím a subjektům, ať už jsou jakékoliv. Na první pohled je jasné, že to bude zase o šetření, tak bude asi dobré, obzvláště ve volebním roce, si pročíst programy jednotlivých politických subjektů velmi pozorně, abychom viděli, kdo to myslí vážně jako řádný hospodář a kdo chce jen megalomansky podlézat voličstvu. Je třeba si uvědomit, že po zaplacení mandatorních výdajů toho mnoho nezůstane, a je třeba si stanovit priority, které jsou reálné, hlavně pak prospěšné občanům. Chceme město krásnější, ale nemůžeme mít všechno, je třeba potěšit co nejširší občanskou základnu, takže projekty pro pár vyvolených, se kterými někteří soustavně operují, opravdu realizovat nelze, obzvláště když něco podobného nestojí ani v jiných městech. Dosaďte si za to dle uvážení, co chcete, pokud trochu sledujete rétoriku na zastupitelstvu, ale myslím, že ti soudnější tuší. Věřím, že městský rozpočet bude udržen a podaří se ze státu ještě něco „vydyndat“, jak se říká, a bude možné si něco málo dovolit navíc. Chci tomu věřit a jsem mírným optimistou.

A na závěr zabrousím trochu výš. Je o mně známo, že jsem veřejně prezentoval, že každá vláda má právo na sto dní hájení, aby ukázala, co umí, a držel jsem se toho. Sto dní je ovšem pryč. A? No upřímně stačí na toto téma zavést debatu s okolím a hodnocení zrovna dobře nevyznívá, a to ještě používám diplomatickou květomluvu. Nečekal jsem to, ale musím se určité části vlády zastat. Je v ní jeden tradiční subjekt, který má s vládnutím nemalé zkušenosti, bohužel není sám. Okolo něj vidím amatérismus, papalášství, aroganci moci. Je mi to líto a i onoho tradičního subjektu, že se tak zapletl. Snad se poučí.