Je to už téměř rok, co kanceláře na Strahově opustilo bývalé vedení Fotbalové asociace, na které neměla řada osob slušného slova ještě před policejní razií a obžalováním Romana Berbra. Po něm už bylo téměř jasné, že současné vedení to ustát nemůže. A v červnu tak přišla změna, na kterou řada fotbalistů čekala a doufala v ni. Té jsem si však zatím příliš nevšiml.
Měnit kolos, jakým je fotbal ze dne na den, by bylo spíše sci-fi. Ale přesto, že bychom celkově viděli nějaké změny, na které se dlouho čeká a které nepřichází, ba naopak je vše nyní o dlouhých debatách a čekání, co tedy vlastně bude. Nepřichází tak sice žádná unáhlená rozhodnutí, ale na řadu věcí se čeká déle, než by bylo záhodno. Vše jde nyní spíše diplomatickou cestou bez nějakých polemik, schází tomu však průbojnost a tah na branku.
Přitom stále v Česku nejrozšířenější sport by měl být daleko pružnější, měl by se snažit moderní trendy udávat než být v pozici čekatele. Jenže zatím nejsou dořešeny ani strukturní vztahy v asociaci, a to se pak těžko něčím hýbá. Stačí se podívat jen na otázku reprezentačního trenéra, která měla být vyřešena daleko dříve, zbytečně se všechno natahovalo. V porovnání s tím, co všechno fotbal nyní trápí, je otázka trenéra reprezentace poměrně malicherností.
A je velkou otázkou, jak takové změny mohou nastat, aby se zase otočilo kormidlem správným směrem. Jestli se totiž něco neurychlí, pak už možná nebude co napravovat.
