Prostějovské eskáčko má za sebou těžkou, přetěžkou jarní část FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Tým ani po zimních změnách nebyl špatný. Měl však bohužel během jara všechny předpoklady k tomu, aby měl co dělat se záchranou: úzký kádr, spoustu zraněných hráčů, samozřejmě těžké soupeře a jen málo posil oproti podzimu. Cíl se musel upravovat, z boje o baráž to bylo aspoň udržení pátého místa, potom udržení soutěže, což se zaplaťpánbůh povedlo.
Nicméně tým zkrátka prvotní předsezónní cíl nesplnil. Ba dokonce hrozilo, že sezóna skončí katastrofou. A ani konečné 11. místo není rozhodně na bouchání šampaňským. V tuto chvíli by v řadě klubů sáhli po drastických opatřeních: seškrtali by soupisku, rozkopali by tým od základů až po střechu. Vyměnili by trenéra. Nakonec ale oddíl sáhl pouze k tomu poslednímu. Navíc sáhl po vyzkoušeném jménu, po Pavlu Šustrovi.
Mnozí by si možná ťukali na čelo, proč eskáčko k radikálním krokům nepřistoupilo. Někdy ale dobře uvážené kroky včas převáží nad horkou hlavou. A toto je právě případ Prostějova. K nějaké analýze, proč se nedostavil úspěch, určitě už v klubu došlo. I když třeba ne do hloubky. Jeden fakt ale nejspíše převážil, neslavné výsledky ani tak nebyly dílem špatných výkonů hráčů, těm se nedá upřít snaha, ale malou šířkou kádru a jeho nepodařeným doplněním. Snad také trenérským vedením, jinak by k pružné výměně nedošlo.
V zásadě tak je to, že tým i po 11. místě zůstává z velké části pohromadě, jen dobře. Zprávy hovoří zatím o více než půltuctu hráčů, kteří mají platné smlouvy. A o dalších, o které má tým zájem. Není přitom divu, Schaffartzik je nezbytná zkušenost a jistota, Kopřiva zase ideál pro střed pole – pokud zase začne střílet. Eskáčko přistoupilo k tvorbě kádru na další sezónu zkrátka zodpovědně. I když tuto tezi definitivně potvrdí až to, které posily a na které posty se podaří klubu přivést.
