Květen lásky čas a také vzpomínek na padlé osvoboditele z druhé světové války, ať už byli z jakýchkoliv států, tak nějak si tento měsíc představí normální soudný člověk. A co na tento kvetoucí čas říkají prostějovské kroniky?´

V květnu 1951 se poprvé biřmovalo v Husově sboru, v Národním domě vystoupili zpěváci opery slovenského Národního divadla Beno Blachut, Václav Bednář a Ludmila Červinková a v prostějovských železárnách se konal monstrproces se zaměstnancem, který spálil dokumentaci k výrobkům, čímž se tehdy vlastně dopustil sabotáže. Dostal čtyři roky natvrdo. Byl zrušen Spolek pro ochranu a okrašlování domoviny a ze zbytku jeho finančních prostředků byly pořízeny lavičky do parku. Tři chlapecké školy měly zajistit 42 žáků do hornictví v rámci tzv. Lánské akce, ale přihlásilo se jich jen 17... Lánská akce byl plán celostátního organizovaného náboru pracovních sil, především mládeže pro učební obory těžkého průmyslu. Akci vyhlásil v červenci roku 1949 prezident Klement Gottwald na setkání s hornickými učni na zámku v Lánech, po kterém nese akce jméno. Reagovala na tehdejší nárůst těžkého průmyslu a orientace na něj a byla vyhlášena kvůli zajištění přísunu pracovníků především do hornictví a hutnictví. Zahrnovala nejen nábor, ale později probíhala v jejím rámci i výstavba učilišť a hornických domovů (internátů). Nábor se týkal nejen učňů, ale i sezónních brigádníků, zahrnoval také získání ženských pracovnic – hornic nebo zednic. Do akce byly zapojeny školy, byl proveden průzkum nezaměstnaných, kterým byly v případě odmítnutí odebrány potravinové lístky.

Pomníky se staví, ale také časem boří. V květnu 1972 došlo tehdejším náměstí Rudé armády v Prostějově k odhalení pomníku s názvem Družba od sochaře Jana Habarty, který pak za to dostal Cenu města Prostějova. Jan Habarta v letech 1939 až 1943 studoval sochařství na zlínské Škole umění, absolvoval u profesora Vincence Makovského. V letech 1947 až 1952 vyučoval kamenosochařství na Střední uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně (postátněné Škole umění) a poté do roku 1980 na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Z jeho rané tvorby je známo několik dětských portrétů (včetně plastiky tzv. Pískajícího chlapce, 1946, což je podobizna Josefa Abrháma, syna mecenášů). Později se zabýval veřejnou monumentální sochou (Matka Vysočiny) a pomníkovou plastikou, přičemž většina realizací se nachází v Jihomoravském kraji. Zejména monumentální tvorba byla rozeznána vládnoucím režimem (byl několikrát oceněn, včetně titulu národní umělec roku 1985).

V květnu 2012 bylo ve městě „veselo“. Město Prostějov obdrželo vyjádření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k podnětu na přezkum postupu při uzavření smlouvy o smlouvách budoucích mezi městem a společností Manthellan. Úřad nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že město nepostupovalo v souladu se zákonem. Z toho důvodu neshledal ani žádné důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední. V průběhu dvou měsíců to bylo druhé úřední stanovisko, které město obdrželo – v březnu přišlo podobné vyjádření Ministerstva vnitra, které rovněž neshledalo žádné rozpory se zákonem v postupu města. Kritikům vadilo, že Manthellan nemusí stavět nové společenské centrum. Plán podporovala prostějovská radnice, která si od nové obchodní zóny slibovala především oživení centra města. Opozici v prostějovském zastupitelstvu a některým zdejším aktivistům se však nelíbilo, že v rozporu s původními podmínkami výběrového řízení ve smlouvě s městem chybí závazek vybudovat sál pro pět set lidí, kde by se mohly pořádat například plesy, velké koncerty nebo různé společenské akce. Zastupitelstvo města Prostějova na svém posledním jednání schválilo uvolnění částky 2,5 milionu korun na rekonstrukci smuteční síně na hřbitově. Opravy se dočkaly také nefunkční vstupní prosklené dveře v severovýchodní části objektu, mramorové obklady pylonů u vstupu do obřadní síně a část průčelí hlavního vstupu do obřadní síně.

Tak takový byl květen v minulosti a už teď se těšme na červen.