Po dlouhých letech výsledkového a převážně i herního trápení opět zavládla v České republice opravdová hokejová horečka. Tuto stať píšu ještě před semifinálovými duely mistrovství světa bez vědomí toho, jak naše reprezentace nakonec dopadla a zda získala vytouženou medaili. Ne že by to bylo jedno, ale z mého pohledu na tom až tolik nezáleží.
Jako mnohem důležitější vidím, jakým způsobem se národní tým ČR od nástupu nového trenéra Kariho Jalonena celkově prezentuje. Předchozí kouč Filip Pešán totiž po sobě zanechal vztahově spálenou zem i výkonnostní rozpaky zakrývané řečmi, že na víc tuzemský lední hokej momentálně nemá. Nové vedení mužstva však okamžitě dokázalo, že šlo jen o nesmyslné výmluvy.
Absolutně bych neřešil, jestli náš nároďák vede Fin, Čech nebo třeba Senegalec. Na národnosti totiž vůbec nezáleží. Rozhodují pouze schopnosti jak profesní, tak odborné i lidské. Pokud je trenér skutečný fachman, jenž nastaví účinný herní systém, vybere do něj vhodné hokejisty, naučí je podle něj hrát, a navíc s nimi dobře vychází jako normální člověk, je možné téměř cokoliv.
