Třetí místo na šampionátu ve Finsku znamená pro Český hokej opravdu hodně. Po sportovní stránce se tak ukončilo desetileté trápení, které v historii nemělo obdoby. Teď ale záleží na tom, aby se vše chytilo za správný konec a nebyla to jen kapka v moři. Bronz s cenou zlata by k tomu nyní mohl pomoct, hlavní ale bude neuhnout z cesty a postupnými krůčky se vracet mezi hokejovou elitu, protože tam momentálně zkrátka nejsme.
Je sice zcela bez debat, že Rusové na mistrovství právem nebyli, ale musíme myslet na to, že po sportovní stránce tak byla cesta k medaili přeci jen o něco schůdnější. To je zkrátka fakt. Druhým důležitým bodem je, podívat se na to, kdo mužstvo k medaili opravdu táhnul. Nemá význam se bavit o brankovišti, protože jestli našemu hokeji něco z nejlepších let zůstalo je to brankářská škola. Nevydařený zápas se může přihodit každému, ale zde je stále z čeho vybírat.
Horší je už situace na místech v poli. Mezi obránci se ale také začínají ukazovat dobří hokejisté a řada z nich na šampionátu nebyla. Snad bude budoucností Jiříček, který zatím jen paběrkoval, ale cenné zkušenosti má, další ho snad budou následovat, protože hráči aktuálního kádru nemládnou.
Trochu zarážející je situace v útoku. Jednoznačně nejlepší dvojice Červenka, Krejčí je už chtě nechtě v poslední fázi kariéry. Oba ale stále ukazují svou velikost a odehráli více než perfektní turnaj. Pastu zmiňovat ani nemusím, u něj se ale nedá očekávat, že bude každým rokem s NHL volný pro MS. Pak tu ale byl velký propad a špílmachry hledat bude náročný úkol.
Na čas, jaký zatím finský lodivod měl ale nejde říct nic špatného. Systém, který chce praktikovat je zřetelný a nyní se dá věřit, že daleko více času na přípravu pro další ročník dokáže vymazat i výkyvy, kterých bylo během turnaje až příliš.
