Bylo jasné, že to kabinet Petra Fialy nebude mít lehké. Zemi převzal v době po rekordních schodcích (ne)ministryně Aleny Schillerové, po koronaviru a s ochlazující ekonomikou. I v době, kdy byla důvěra v některé instituce státu velice nízká. A do toho ještě přišla válka.
Fiala a jeho vláda tak měli před sebou řadu výzev. Třeba zdražování, chudnutí, rostoucí počet lidí, kterým příjmy nevystačí na základní potřeby (otřesná byla třeba hlášením – tuším, že z Brna – jak moc vzrostl počet lidí využívající potravinovou pomoc). Zdražují energie, zdražily výrazně pohonné hmoty. Chudnou tak nejen lidé, fyzické osoby, ale i řada firem a živnostníků. Ti šťastnější chudnou. Ti méně šťastní rovnou končí.
Nyní se můžeme krátce podívat, jak si vláda s těmito výzvami zatím dokázala poradit. A odpověď je stručná: s těmi zahraničními lépe než s domácími. Vláda trvale ujišťuje, že předsednictví EU rozhodně jen tak neustojí, ale bude aktivní. Premiér je pak aktivní velice: pravidelně se setkává se svými protějšky napříč Evropskou unií, rokuje, domlouvá, reprezentuje. A pokud jde o jeho postoj (a postoj celé vlády) vůči Ukrajině, kterou Rusko napadlo, zde nemůže být reakce lepší.
Doma to však skřípe. Petitisícovka se zdá být v dnešní době pro rodiny fakt málo. Navíc jednorázově. Řešilo se i více možností, jak pomoci. Ale hovořilo se třeba o tom, že přijdou v říjnu, v listopadu. Lidé to však mají drahé teď. Listopad je pro mnoho z nich strašně daleko. Dá se taky polemizovat nad tím, zda se i s benzínem, naftou a jejich cenami něco nedalo udělat. Zastropování? Výrazně zahýbat s daněmi? Snad.
Vláda, zatím spíše bohužel, se snaží vidět problém ideologicky. Tedy nechat trh a lidi, aby si poradili. Jenže cenám potravin či elektřiny je nějaká ideologie ukradená. Pokud vláda nezrychlí své kroky, jak lidem v těžké době ulevit, bude mít problém. A nezvolení představitelů vládních stran do parlamentu bude tím nejmenším.
