Asi víte, jak funguje lakmusový papírek. Jakmile jej ponoříte do jakékoliv tekutiny, zbarví se v závislosti na tom, jak moc je tato kapalina kyselá, odborně řečeno, jakou má hodnotu pH. V citronové šťávě získá barvu červenou, v mléku zelenou a v mýdlové vodě modrou. Právě takovým lakmusovým papírkem odhalujícím naši kyselost jsou lidé přicházející k nám z válkou zasažené Ukrajiny. Díky nim se mnozí z nás skutečně vybarvili. V drtivé většině případů přesně tak, jak bychom to od nich mohli čekat.

 

 

Češi bez ohledu na existenční nejistoty, které musí sami řešit, vybrali mezi sebou na pomoc Ukrajině více než miliardu korun. Na druhou stranu mezi námi žijí lidé, kteří jsou přesvědčeni, že se nám tu Ukrajinci pouze roztahují a přišli k nám jen proto, aby je přišli okrást o jejich poukaz na ráj na zemi, který jim má nejspíše zařídit stát a vláda. Jedno platí téměř pro všechny. Pokud bychom se mi sami jen na pět minut ocitli ve válečné zóně, pravděpodobně bychom si znečistili textil a prchli kamkoliv, kam by to jen trochu šlo. Po příchodu do cizí země by to však někteří z nás měli opravdu hodně těžké - neovládali by jazyk a neuměli se chovat. Díky tomu by si snad prošli tolik potřebnou lekcí pokory, která by je alespoň částečně přivedla k rozumu. Jedno je jisté, drtivá většina z nás by toužila vrátit se domů.

Tímto bychom se vlastně nijak nelišili od některých uprchlíků, kteří k nám přicházejí z Ukrajiny. I mezi nimi převažují slušní lidé, ale i v jejich případech se najdou jedinci na úrovni pravěkých tvorů.

Chování a názory každého z nás přímo souvisí nejen s inteligencí, ale zejména se schopností vcítit se do situace druhých lidí, případně myslet i na něco jiného než na svůj vlastní prospěch. Tuto empatii však mnozí primitivové naprosto postrádají! Nejen díky vzájemnému respektu a pomoci, ale na druhé straně i kvůli vlastní hlouposti a bezohlednosti mají k sobě někteří Češi a Ukrajinci mnohem blíž, než by si byli ochotni připustit.

Názory na válečné uprchlíky ze strany české společnosti nejsou černobílé, stejně jako lakmusový papírek obsahují všechny odstíny duhy. Je to tak naprosto v pořádku a nic jiného se ani nedalo čekat. Kdo jen trochu sleduje lidi kolem sebe, aniž by přitom měl nasazeny pouze růžové či naopak černé brýle, nemůže být tímto zjištěním nijak překvapen. Právě díky nově příchozím jsme se toho hodně dozvěděli nejen o Ukrajině, ale mnohem víc o nás samých. Kdo zůstal slušný, byl slušný vždy, kdo myslel vždy jen na sebe, ten tak bude činit i nadále...

Pro všechny je to dobrá lekce. Kdyby u nás skutečně šlo do tuhého stejně jako na Ukrajině, alespoň už nyní dopředu budeme vědět, kdo je kdo a co od něj můžeme čekat.