Jsou dobré zprávy, špatné zprávy, zprávy, u kterých se člověk zaraduje, a pak také ty, u kterých se člověk naštve. Dnes se budu výrazněji věnovat těm posledním, které se týkají našeho města.

Podle statistik za první čtvrtletí tohoto roku dluží občané města na poplatcích za odpad přes 14 a čtvrt milionu korun. Jak známo, dospělá osoba platí 600 Kč a některé věkové skupiny mají slevy. Snažím se platit vždy včas, letos jsem to již „zatáhl“ za sebe a za manželku v lednu, ať máme klid. A o to více mě tedy nadzdvihlo, kolik spoluobčanů není schopno tento poplatek zaplatit. Chápu ty, kteří tak učiní na poslední chvíli, to je taková typická česká, moravská, slezská vlastnost, kdy šturmujeme za pět minut dvanáct, ale budiž. Absolutně vůbec ovšem nechápu ty, kteří na to kašlou a de facto pak na to doplácí všichni ti poctiví. Je to obyčejné svinstvo a neférovost ke komunitě. Doufám, že pomocí exekucí se podaří vybrat velká část peněz zpátky, protože pokud ne, logicky nastane navýšení poplatků pro nás poctivé, neplatiči se zase povezou a bude to začarovaný kruh. Asi bude třeba být vůči neplatičům tvrdší a sáhnout jim na peníze razantnějším způsobem, aby pocítili to, že vlastně kradou, protože je to v podstatě obyčejná zlodějna. Myslím, že moc dobře víme o skupinách, které chtějí jen brát, ale něco dát, tak to ani náhodou.

Máme hodně cyklostezek a máme tady cyklisty na zabití? Myslím si, že na obě otázky lze odpovědět ano. Bohužel nám moc nepomáhá práce poslanců, kteří jsou schopni schválit zákony, které evidentně nečtou, protože není přece možné, aby se v takovém dokumentu (Zákon č. 361/2000 Sb., konkrétně § 57 odstavec 1) objevil paskvil, který de facto i de iure nenutí cyklistu k tomu, aby cyklostezku používal. To se bohužel stalo a platí to od prvního ledna 2022. Výsledkem je, že seřvat dnes cyklistu za to, že vám doslova skáče po hlavě, je úplně zbytečné, protože zákon mu to umožňuje. Takže děkujeme parlamentu za „skvělou“ práci, jistě si zase zvýší odměny a zároveň zlevní obědy ve své vlastní kantýně.

Nedávno jsme ve městě zažili jednu menší aférku s jedním tablem. Rozhořčené reakce a odsouzení a stažení části tabla z očí veřejnosti. Tou částí bylo střílení, mám to slovo na třech řádcích dvakrát, ale je to o něm. Tabla a jejich historii známe všichni. Jde o to upozornit na sebe, a to nejlépe šokujícím způsobem, protože je mi tak nějak osmnáct a teprve jako osobnost dozrávám. Provokuji, mnohdy přes čáru a můžu si být stoprocentně jistý, že naštvu dospěláky. To jsou myšlenkové pochody maturantů. A jaké jsou ty dospělácké? Nic to nedokázalo, je to drzé, nic to nedělá, jen to vybuřuje, kouří, pije, ponocuje, musíme to vychovat. Zapomínáme na jednu věc. Doby, kdy jsme mohli mládež jen vychovávat a sekýrovat, jsou již dávno pryč. Toto jsou totiž děti porevolučních rodičů, které žijí již ne v totalitním režimu, ale jsou obklopeny svobodou, demokracií, jsou hýčkány ze všech stran, stojí za nimi nejrůznější ombudsmani, neziskovky, školské koncepce, které je skoro nenutí se učit, ale jen vyhledávat na internetu. A rodič, který by zvedl hlas, případně dal jeden výchovný lepanec, je málem křižován a odvlečen na OSPOD... A tak se pomalu bojí vychovávat své vlastní dítě. Případně tu máme sortu rodičů, pro které je jejich dítě to nejgeniálnější stvoření na světě, a běda těm, kteří mu přeloží stéblo přes cestu. Zmíněné tablo je bohužel produktem dnešní doby a než křičet, měli bychom se my dospělí zamyslet, co s touto dobou hodláme udělat. A mimochodem letošní maturanti budou zároveň na podzim prvovoliči, máme se bát, nebo to bude u uren svěží vítr?