Bývá to hodně smutný, nicméně naprosto obvyklý obrázek. Zhruba dvanáctiletí kamarádi společně vyrazí ven na hřiště. Rodičům řeknou, že si jdou zahrát fotbal. Když se sejdou, prohodí pár slov a pak už každý zaboří obličej do obrazovky svých telefonů. Jen občas od něj odtrhnou oči, cosi vykřiknou a krátce nastaví displej svému sousedovi. Ten řekne znuděné hmm a už si opět jede každý sám za sebe. Kopačák se po celou dobu válí zcela zapomenutý někde v trávě...
Smartphony, tablety, herní konzole, počítače. To všechno jsme si vymysleli, abychom si zjednodušili život a vnesli do něj nový druh zábavy. Faktem je, že všechny moderní technologie nám hodně pomáhají a pokud chceme, dokáží nás zabavit na dlouhé hodiny. Bez nich si už svůj život vlastně ani nedokážeme představit. A v tom je právě ten problém. I v případě těch nejlepších věcí nikdy nepřestane platit, že všeho moc škodí.
Mnohé děti se v důsledku nedbalosti vlastních rodičů staly otroky svých mobilů, kterých by se nikdy nedokázaly vzdát. Cesta zpět je přitom nesmírně složitá. Odborníci již zaznamenali případy, že děti hystericky vyhrožovaly tím, že vyskočí z okna, pokud jim rodiče mobil seberou. Přitom je dokázáno, že přemíra technologií má na fungování mozku u dětí devastující následky. Projevují se poruchami paměti, neschopností se delší dobu soustředit, problémy s dlouhodobějším přemýšlením, poruchami spánku a bolestmi hlavy. Nejhorší na celé záležitosti je to, že děti ztrácí schopnost normálně mluvit „z očí do očí“ a navazovat přátelství. V lepším případě se jejich komunikace omezuje na posílání krátkých zpráv, v tom horším na často vulgární výkřiky, jimiž se snaží vyjádřit něco, čeho už jinak prostě nejsou schopny.
Všechny tyto projevy už byly shrnuty do termínu „digitální demence“, který popsal a zpopularizoval německý neurolog a psychiatr Manfred Spitzer.
Poruchami mozku to však nekončí. Dlouhé vysedávání u mobilů ve volném čase se katastrofálním způsobem projevuje také na obratnosti a fyzické kondici dospívajících a je jedním z hlavních příčin obrovského nárůstu dětské obezity. Celkově se tedy dá říci, že nám před očima vyrůstá nová generace tlustých digitálních dementů.
Rodiče, kterým je toto všechno jedno, obvykle argumentují tím, že doba se změnila a omezovat děti při využívání mobilu je to samé, jako byste jim před třiceti lety zakázali lítat po venku a naopak po nich chtěli, aby třeba hrály na housle. Hovoří o tom, že bez mobilu se vyčlení z kolektivu a budou za exoty.
To je však nesmysl. Úkolem rodičů přesto není zejména větším dětem mobil zcela zakázat, ale naučit je, aby ho správně využívaly. Zdravé a svobodné děti nejsou odstřižené od moderních technologií, naopak umí s nimi pracovat. Zásadní však je, že na nich nejsou závislé, dokážou se bez nich obejít.
Kolik takových ovšem je? A kolik dospělých?
