Je to neuvěřitelné, ale deset měsíců školního roku uteklo jako voda. A tak nezbývá nic jiného než se za ním ohlédnout a zhodnotit ho. Zní to až neuvěřitelně, ale konečně jsme zažili otevřené školy a i když jsme se potýkali s karanténami, vyplňováním nesmyslných tabulek pro hygienu a kde koho, tak se podařilo učit, a dokonce uspořádat spoustu akcí v mimoškolní činnosti, tudíž školy zase žily dětským štěbetáním a příběhy, někdy skoro jako z dávného seriálu „My všichni školou povinní“.

Přesto ne všechno bylo zalité sluncem a bohužel covidbláznovství se částečně podepsalo na duších dětí, rodičů i pedagogů. Návrat k normálu jednoduchý určitě není a tak je dobře, že byly vytvořeny intervenční programy pro normalizaci situace a návrat k tomu dobrému, co jsme tady kdysi měli. Je také dobře, že se nezapomnělo na modernizaci školských zařízení a budov. A i když se peněz nedostává prakticky nikdy, je dobře, že se na školství, které má vychovávat budoucnost našeho národa, nezapomíná. A je jedno, jde-li o školy mateřské, základní či střední. Obecně s financemi a školstvím je to tak, jak to je a hned tak lepší to nebude...

Ovšem pak by člověk nesměl číst o hospodaření naší oblíbené organizace CERMAT, která za čtvrt miliardy ročně dokáže nakoupit tiskárny a udržovat je za 14 milionů kus, dále zcela neprůhledně kontroluje své finance a pak se skoro diví, když je její vedení odvoláno... Je to stále tatáž organizace, která umí poničit život mnoha procentům maturantů svými nesmyslnými zadáními v testech, nad kterými kroutí hlavou i kantoři na středních školách a vzdělanci z řad veřejnosti. Logicky tedy budeme všichni čekat, zda se něco za rok změní, nebo ne. Ale jsem v tomto spíše pesimista. Ovšem pokud bude jednou tento moloch zrušen a maturitě se vrátí vážnost z let minulých, tak snad dám na modlení.

Máme tady léto a tak doufám, že si všechny zúčastněné strany od škol odpočinou. Pochopitelně se to nebude týkat školského managementu, který v létě archivuje, připravuje nový školní rok, honí řemeslníky, kteří mají konečně čas. A pak opravdu odjede někam na chvíli pryč, případně zjistí, že má dva měsíce na to udělat něco na svém bydlení a ve své rodině. Dětem přeji, aby jim celé léto svítilo sluníčko, měly teplou vodu v bazénech, koupalištích, případně v mořích. Teď to již naštěstí jde, žádná omezení skoro neexistují, takže doufejme, že budou mít plno zážitků.

Samozřejmě zdvihám varovný prst a dodávám, že by na sebe měly být také opatrné, neskákat do vody tam, kde to neznají, stále se rozhlížet na silnicích, nebláznit na kolech či jiných dopravních prostředcích. Těm starším studentům přeji nějaké ty letní lásky, případně upevňování existujícího vztahu, a pokud vyrazí na nějakou brigádu, tak spoustu poučení, že peníze nejsou jen z kapesného, ale také z práce a že chleba je všude o dvou kůrkách. Rodičům přeji, aby si své ratolesti užili, těm hodným tak, že to bude utužení vzájemných vztahů v rodině, a těm některým dalším, aby si uvědomili, že starost o dítě neznamená hodit ho na krk škole, ale spoustu odpovědnosti a rodičovské práce, protože škola učí, ale vychovávat má rodič, což si někteří v dnešní době setsakra neuvědomují. Kantorům přeji, aby si vyčistili hlavu od projektů, šablon, metodických pokynů, evaluací a dalších „radostí“, které naše školství provází, a aby se vrátili v září nebo tedy spíše koncem srpna do škol natěšení a rozradostnění. Celému školství bych pak přál, aby přestalo být předmětem podivných experimentů, aby do něj nemluvil kdekdo, ale opravdu jen odborníci. A abychom se vrátili k tomu dobrému, co tady bývalo a co nám závidělo široké daleké okolí.

Hezké léto všem.