Ve fotbalovém prostředí nenajdete téměř nikoho z trenérů ani hráčů na regionálních úrovních, kteří by souhlasili se současným stavem letní přestávky. Tu berou všichni jako velmi krátkou a uvítali by další týdny navíc. Otázkou je, zda by to bylo možné. Největším pánem je stále počasí a spoléhat se na dobré podmínky v listopadu a březnu je pro fotbalové vedení náročné.
„Skončíme na konci června a první víkend v srpnu startuje další sezóna. To je týden volna a můžeme se začít připravovat. Tomu se dá těžko rozumět,“ netají se pravidelně řada trenérů i hráčů. Není se také moc co divit. V případě amatérských soutěží, které člověk dělá především pro radost, je to časově náročná činnost a skloubit ji s letními dovolenými a rodinou, to už je opravdu problém.
Často tak nastává to, že řadě celků chybí někteří z klíčových opor právě kvůli termínu dovolenek a podobně. V případě většího počtu absencí už se může jednat o opravdu malér a body mohou následně chybět. Problém je to ale pro všechny celky stejný, přesto to může být v konečném důsledku rozhodující.
Na stranu obhajoby blízkého startu je třeba říct, že počasí v listopadu a březnu nebývá optimální a srpen je záchranným řešením. Varianta na zvážení by tu byla v podání dvou až tří utkání vložených kol, čímž by se sezóna oddálila až do druhé poloviny srpna. Skloubení s pracovními povinnostmi je ale také problém. Řešení by mohly poskytnout státní svátky. Ale ani zde zájem hrát není příliš velký. Zapeklitá to věc.
