Asi každý z nás zná pohádku O princezně a žabákovi. Všechny její verze se shodují v tom, že spanilý princ byl pro svou pýchu proměněn v ošklivého žabáka, přičemž kletbu mohl zlomit pouze polibek z čisté lásky. Pokud k němu princezna svolila, získala krásného ženicha, skvělého otce svých dětí a moudrého krále v jednom. Poučení spočívalo v tom, že pokud chtějí být lidé šťastní, neměli by to mladí muži přehánět s naparováním a dívky by měly dát šanci i těm na první pohled méně vzhledným chlapcům. To, co fungovalo mnoho století, dnes už však často neplatí. Nejenže mladí muži žijí hlavně sami pro sebe a dívky tak dlouho vybírají, až zůstanou samy, ale i těch žabáků ve volné přírodě nám kvapem ubývá. Že by to všechno nějak souviselo?
Stále více mužů neví, co v životě chtít. Jen těžko hledají smysl, aby kvůli tomu vstali z postele. Práce jim sice přináší peníze, ale to jim nestačí. Tuší, že dosud nedospěli, ale vůbec netuší, jestli se jim chce.
Ženy na tom nejsou o mnoho lépe. Jejich partnerské vztahy vůbec nedopadají podle jejich představ. Cítí se slabé, vlastní tělo jim připadá cizí a stále nemohou najít toho pravého. Chmurné pocity obě pohlaví zahánějí alkoholem či antidepresivy.
Za podobné stavy si samozřejmě v první řadě může každý sám. Nicméně určitě lze ve společnosti vysledovat určitý trend, který bývá nejčastěji označován jako „krize mužství“. Pozoruhodné je, že k ní nedochází pouze mezi lidmi, ale i ve zvířecí říši. Už je to nějaký rok, co si odborníci začali všímat poklesu početnosti obojživelníků v přírodě. Když provedli jejich podrobný rozbor, zjistili, že kvůli farmaceutickým látkám se z žabáků nenápadně stávají žáby. Jak je to možné? Mnohé z látek, které pouštíme do odpadu, totiž nekončí v čističkách odpadních vod. Filtry je nezachytí, a tak putují dál do potoků a řek, kde se dostávají do kontaktu s volně žijícími živočichy. A těm dávají pořádně zabrat. Jednou z takových látek je účinná složka antikoncepčních pilulek fungujících na bázi ženského hormonu estrogenu. Právě ten stojí za tím, že ženy jsou ženami, muži naopak mají „svůj“ testosteron.
Pokud obojživelníci přijdou do kontaktu se zmíněnou látkou, její působení vede ke kompletní přeměně pohlaví. Praví žabáci tak začínají být na vymření. To přirozeně není nic, z čeho by se žáby měly radovat. A to navzdory faktu, že se jim zvyšuje šance na to, že s dalšími žábami budou moci probírat jejich čistě „samičí“ problémy. Ohrožený je totiž celý druh. Pokud se jinými slovy rozvrátí přirozený poměr zastoupení obou pohlaví, nebudou se rodit malí pulci. Žáby tak zestárnou v osamocení bez pocitu naplněného života. A ani pravidelné sledování „Sexu v kaluži“ na tom nic nezmění…
Bylo přitom prokázáno, že látky na bázi ženského estrogenu jsou dnes ve stále větším množství běžnou součástí pitné vody. Podle jiných odborníků však není v tomto případě třeba panikařit. Běžné množství těchto látek ve vodě by mělo být tak malé, že „na zdraví člověka pravděpodobně nemají žádný negativní vliv, a to i přestože oficiální limity pro jejich výskyt v pitné vodě nejsou stanoveny“. Tomuto tvrzení nezbývá než věřit. Nicméně výše uvedenou „uklidňující“ citaci kalí dvě drobnosti. Jednak je to slůvko „pravděpodobně“ a zejména to, že estrogeny a především jejich dlouhodobé působení sice zřejmě nemají vliv na zdraví „lidí“, ale nic se tu nepíše o mužích...
Na závěr tak zbývá jediná otázka (nejen) všech konspiračních teorií – opravdu je to všechno jen náhoda?
