Začalo to už klasickými hospodskými hláškami z dob husákovské normalizace. V té době si Češi a Slováci začali pomalu, ale jistě zvykat na relativní blahobyt, aspoň ve srovnání s předcházejícími desetiletími. Auto, chata, ústřední topení, teplá voda, to byly ještě v šedesátých letech pro mnoho lidí nemyslitelné věci. Důvod k remcání se samozřejmě našel vždycky. „Ale co, nějak bylo, nějak bude,“ končívalo to smířlivým mávnutím ruky a zazděním debaty nějakým tím „prckem“.
Když se však máte slušně, proč se nemít ještě lépe. To byla také jedna z důležitých motivací snadno manipulovatelného davu v dobách známých jako sametová revoluce. Kdo by se nechtěl mít jako na Západě? Že to nebude tak jednoduché, většinu nezasvěceného národa vůbec nenapadlo.
Nedávno jsem viděl v televizi film Amnestie, volně inspirovaný skutečným právním aktem nově zvoleného prezidenta Havla. Právě jím ulpěla na jeho rukách krev mnoha nevinných obětí, které doplatily v následujících týdnech, měsících i letech na vysoce naivní snahu dát druhou šanci lidem, kteří si ji vzhledem ke své minulosti prostě nezasloužili.
Nejviditelnějším průvodním znakem byla březnová vzpoura v leopoldovské věznici pro nejtěžší zločince. Už tehdy se vlastně začínaly jasně rýsovat pokřivené obrysy nové doby. Dlouho odkládaný zásah silových složek proběhl takřka učebnicově beze ztrát na životech, což sice ocenili experti, ne tak nově se rodící, falešnou humanitou prosáklí politici, a především nová sorta aktivistických novinářů. Jaké to vzalo konce, se můžete lehce přesvědčit při naladění zpravodajského kanálu veřejnoprávní televize.
Tam se konečně dozvíte spoustu událostí hýbajících světem, aby se pokud možno zamlžil skutečný stav věcí týkajících se brzy každého z nás. Ceny na stojanech pump, regálech obchodů či předpisu záloh na energie sice letí nahoru, ale zdánlivě se pořád nic světoborného neděje. Lidé stále jezdí, vozíky u supermarketů přetékají a kdo bydlí, o nějakých úsporách příliš neuvažuje.
Ony ty lehké hlavy ale s přílišným spoléháním se na vládní pomoc mít pranic společného nebudou. Stačí se podívat na obdivuhodné řešení drahoty pohonných hmot. Nadnárodní firmy nejsou ani náhodou žádná ořezávátka. Prostě pár dnů před avizovaným snížením spotřební daně trochu nafoukly ceny, aby se po snížení vrátily na původní hodnoty, které už za nějaký ten týden dávno neplatily. Hrůza domýšlet, jak dopadne vládou horlivě vymýšlený „úsporný“ tarif na energie…
Jestli přejde aktuální horké léto také v horký podzim, teprve uvidíme. Zatím tomu nic nenasvědčuje a těžko usuzovat, že by pohodlné Čechy dostalo do ulic pár tisícovek navíc za účty, jako tomu bylo před časem třeba v Arménii či Kazachstánu. My zase u piva mávneme rukou, že nějak bylo…
Jenže už to asi nebude v hospodách. O ty jsme totiž v mnoha případech už taky přišli.
