V Česku je z toho už takový evergreen každého problému. Názor a jednoduché řešení dokáže na jakoukoliv problematiku mít téměř každý, ale ono to nějak nefunguje. Stejně si však říct nedáme a do morku kostí se budeme hádat naprosto o čemkoliv, jen abychom náhodou neuznali rozporuplný názor někoho dalšího. Ochota naslouchat je zde na bodu nula a možná i proto jsme nyní tam, kde jsme.
Když bychom postavili řadu padesáti osob, tak z nich náhodně můžeme vybrat deset a je velká pravděpodobnost, že drtivá většina z nich bude brblat naprosto na vše. Ať už by se jednalo o jakýkoliv problém, vždy byl vyřešen špatně. Co Čech, to lépe zvládnutá energetická krize. Co Čech, to lépe zvládnutá inflace. Co Čech, to lepší hasič. A můžeme si doplnit i další témata, která rezonují ve zdejším prostředí. Přitom by se často stačilo jen místo tlachání od ničeho k ničemu občas i zapojit a trochu dokázat vyslechnout i opačný názor. Nejde o to mu podlehnout a přeorientovat se, ale alespoň si ho bez předem jasného stanoviska vyslechnout s chladnou hlavou. Možná bychom našli i věci, kterým dáme za pravdu a nebudeme jen slepě vidět, co chceme. A rozhodně by se následně všem, kteří se snaží všechny tyto problémy, jakkoliv vyřešit pracovalo lépe.
Názorově se nikdy nemohou všichni shodnout, ale vzájemně si vyslechnout a respektovat bychom zapomínat neměli. Čím větší bude propast mezi odlišnými, tím se bude cokoliv později hůře lepit zpátky dohromady a věřte, že ty časy, kdy se bude třeba sjednotit rozhodně mohou nastat.
