Je to celkem jednoduché pravidlo – dlouhodobě bychom měli být schopni vydělat v nejhorším případě tolik, kolik utratíme. Nelze přitom hledět na to, že se tímto principem neřídí spousta našich spoluobčanů, ani vedení státu. Pokud to dlouhodobě nezvládáme, musí přijít změna.
V dnešní době je to však stále náročnější. Náklady na sebeprostší život u nás rostou závratným tempem. Pokud mluvíme o jednoduchém životě, pak je jasné, že nezbytně nutně potřebujeme zejména dvě zásadní věci, a to bydlení a jídlo. Bez obojího se prostě žít nedá, bohužel oboje zdražuje rychleji, než je to únosné.
Vzhůru stále letí i ceny benzínu a nafty. V tomto ohledu se dá mnohé ušetřit. Do práce lze vyrazit v nejlepším případě pěšky či třeba veřejnou dopravou, která je stále relativně dostupná všem. Bývá to sice časově náročnější, ale nepochybně zdravější než jezdit všude autem. Nezbytnou věcí je také kvalitní obuv a alespoň základní hygiena.
Na všem ostatním se ušetřit dá. V první řadě jde o oblečení. To lze v dnešní době v second handech pořídit opravdu za přijatelné částky jak pro dospělé, tak i pro děti. Něco také stojí zájmové kroužky. Zde je na rodičích vybrat ty, které jsou finančně přijatelné, a platit pouze to, v čem se dítě skutečně našlo, a ne co naplňuje jejich vlastní představy o tom, jaké by mělo být.
Ještě významněji lze ušetřit na jídle, rekreaci a zábavě. Zatímco někdo si dopřává oběd v drahé restauraci, jiný doma kuchtí z potravin nakoupených v supermarketu v akci. Někdo letí na dovolenou do exotické země, další naopak sedne na kolo a vyjede nejbližší kopec. Jeden vyrazí na luxusní party a další usedá k pěkné knížce vypůjčené v knihovně. Pokud si lidé nezávidí, pak mohou být spokojení úplně všichni! Míra bohatství totiž bývá velice relativní a je třeba mít na paměti, že každý majetek je starost a nic není zadarmo.
Na druhou stranu i mniši museli vždy někde bydlet a něco jíst. Věřme, že tato možnost navzdory aktuálnímu brutálnímu zdražování zůstane všem pracujícím dostupná. Pokud ne, pak nás čekají opravdu zásadní převraty.
