Není to tak dlouho, co jsem se známým procházel mezi regály jednoho z prostějovských hypermarketů. Šli jsme jen pro nějaké to pití a něco ke snědku. A tu nadhodil, že se ani nenadějeme a budeme tu mít Vánoce. Přinejmenším v obchodních domech.
Nejdřív jsem se zasmál. Pak jsem si ale promítnul předešlé roky. A vzpomínal, kdy se objevovaly první baňky, první jmelí. První náznaky toho, že vypukne vánoční nákupní šílenství. A úsměv mě nadobro přešel. Právě někdy na přelomu září a října se z některých míst v českých luzích a hájích stává to, čím určitě mít Vánoce řada z nás nechce. Tedy svátkem konzumu, vysypaných kapes, zčásti také kýče.
Věřím – a doufám – že řada z nás má Vánoce spojené stále spíše s tradicemi, když ne s náboženskými tak s těmi „klasickými“ v podobě kapra, vánočního stromečku a ozdob. Ne však s tím, že „musíme“ zběsile pobíhat po marketem v nekonečné honbě za dokonalým dárkem. A samým stresem z toho, zda se zavděčíme naším blízkým či napečeme včas cukroví skoro nespíme. Za to ty svátky nestojí.
Bohužel, my sami se občas necháváme dostrkat k tomu, že svátky prožíváme nezdravě. Tím není myšleno jen přejídání (nejen) u štědrovečerní večeře. Ale hlavně příliš velké množství stresu, spěchu, obav. Tohle jsou Vánoce?
Do určité míry mohou přitom za aktuální stav i markety. Takže milí obchodníci, brzděte. O tržby nutně přijít nemusíte, i když začnou u vás mezi regály a ve výlohách Vánoce tehdy, kdy už se skutečně blíží. Tedy v PROSINCI!
