Hokej dříve a hokej dnes jsou v mnohém jiné. Například se tolik nerozděluje na hráče bránící a hráče útočící. Všichni by měli umět vše. Každý hráč má pravda své silnější a slabší stránky, obecně však platí, že obránci by měli umět podpořit útočné snahy svých kolegů. A naopak.
Pokud jde o schopnosti obránců zaútočit, potvrzuje se, že se Prostějov trefoval do černého. Už v minulé sezóně se v dobrém ukázal Josef Zajíc. Nahoru šly během play-off také výkony Robina Staňka, který je sice defenzivněji laděný bek, nicméně vysílal na brány soupeřů četné střelecké pokusy. Což oba borci ilustrují i nyní v přípravě.
Dobře se ale jeví i další beci. Jakub Prchal je vidět hodně na kotouči, a zdaleka ne pouze při rozehrávkách. Kus práce směrem dopředu místy dokáže odvést i Vítek Benda. A také třeba Aleš Poledna se v juniorkách zaskvěl četnými bodovými příspěvky. Může tedy být jen otázkou času, kdy se otrká natolik, že naváže i v mužích. Zkušený Tomáš Valenta zase vydatně umí pomoct v přesilovkách – a neplatí to pouze o zápase s Frýdkem-Místkem.
Pokud však musíme někoho vyzdvihnout, je to Martin Pěnčík. Mladý bruslař už v Šumperku ukazoval, že se nebojí zariskovat, dostat se do šance, střílet. Jde gólům doslova naproti. A na modré čáře soupeře je velmi nebezpečnou zbraní.
I Aleš Totter říká, že klub vybíral beky tak, aby nebyli pouze jakýmsi obranným štítem, ale aby týmu prospívali i jinak. A při výběru se zjevně realizační tým trefil. Mohou to tak být právě beci, kdo definitivně bude rozhodovat o úspěších v zápasech. A to zdaleka ne pouze tím, kolik útoků soupeře ubrání.
