Kdesi jsem zaregistroval, že máme v našich zeměpisných šířkách za sebou opět rekordně teplé období. Nejsem rozhodně příznivcem různých kvaziideologií, v tomto případě o oteplování klimatu. Lidská činnost má zcela logicky na přírodu čím dál negativnější vliv, ale jistě to nemůže být důvodem k návratu, obrazně řečeno, do jeskyň. Faktem je, že i tady na Hané jsou horké dny během léta stále častější.
Kdo nevlastní domek se zahradou a bazénem, tímto trendem jistě není příliš nadšen. Všude na světě se horko ve městě snáší mnohem hůř než na venkově. Příznivci skupiny Alphaville si možná vzpomenou na slova písničky Summer in Berlin „The heat of the sun which is stored in the pavement feels so fine“. Písničku mám velmi rád, ale s těmito slovy se těžko ztotožňuji. Slunečním horkem nasáklý chodník opravdu není nic příjemného.
Jediným lékem na vedro sálající z budov a asfaltových či dlážděných ploch je dostatek zeleně. Té je v Prostějově zapotřebí nejen v létě, ale celoročně vzhledem k bohatému přísunu nepříliš čerstvého povětří z průmyslových končin českého i polského Slezska. Což o to, víme to všichni a početně se při obnově stromů stav skutečně minimálně vyrovnává. Jenže vezme-li se to tak z gruntu jako za poslední léta, kapacitu korun vzrostlých letitých stromů malými stromky prostě nevyrovnáte.
S každou další revitalizací prostějovských zákoutí ubývá i travnatých ploch ve prospěch zpevněných parkovacích stání. Posledním příkladem budiž vnitroblok ulice Dobrovského. Rozšíření parkovacích možností tam padl za oběť travnatý pás s majestátními (už slyším také třeba potenciálně nebezpečnými, jenže takový odborný posudek snese účelově ledacos) stromy. Jistě, my všichni parkující na ulici žehráme na to, že po třetí hodině už nelze v blízkosti bydliště najít ani malé místečko. Pokud nemáte z pekla štěstí, že zrovna nějaké auto odjíždí. Jenže rozšiřování dláždění na úkor trávy není řešením, byť jistě tím nejjednodušším.
Nemyslím zrovna na parkovací stání nejlépe podpovrchové, které neublíží ani vzhledu města ani zeleni. Když jsem před mnoha lety jezdíval na výstaviště do Düsseldorfu, byla v jeho okolí potřeba přechodně obrovská kapacita parkovacích míst. Parkovalo se v příjemném parčíku s malými stromky přímo na trávě, která byla k tomu účelu nenápadně vyztužena, aby se projíždějícími auty nerozjezdila ani v deštivém listopadu. Nejsem odborník na bližší popis materiálu, ale už tehdy mi to přišlo jako ideální řešení. Takový „parkovací park“ se jeví jako ideální kompromis uspokojující jak řidiče, tak příznivce zeleného města.
Zkusme se nad tím příště zamyslet. Po dvaceti letech netřeba objevovat objevené. A horka od letního slunce může být zase o něco méně.
