Nedělám často, abych ve své rubrice dělal skrytou reklamu, koneckonců vedení našeho listu by mi to mohlo cenzurovat, ale opravdu dnes nepropaguji toho zeleného zmetka ani jiné vlezlé reklamy z televize, ale dávám na vědomí něco ze života svého kamaráda, ale také významné postavy prostějovského kulturního a společenského života, která je velkým patriotem a zároveň na ni vzpomíná spousta bývalých žáků, kolegů, přátel a kamarádů.

Tento člověk byl několikrát nominován na Cenu města Prostějova a také osobnost Olomouckého kraje, a to pokaždé v sekci literární a kulturní. V mládí byl členem HaDivadla, je osobním přítelem Arnošta Goldflama, vytvořil mnoho zajímavých literárních počinů, které se týkají zdejšího regionu (například 50 let - Jeskyňáři Prostějov), byl ředitelem školy v Otaslavicích, ředitelem organizace Scholaservis, dále také vášnivým tenistou, sportovcem a kamarádem pro lidi, kterých si vážil a stále váží a kteří si také umí vážit jeho. Prodělal covidové martyrium, aktuálně také další operaci, ale vše překonal a je tu mezi námi v plné síle, a proto tentokrát vkládám do své rubriky pozvánku, kterou si opravdu zaslouží.

Vážení přátelé, kamarádi, Miloš Forst si vás dovoluje pozvat dne 21. září v 17:00 hodin do Městské knihovny v Prostějově, kde by zcela netradičně ke svým šťastným 77 rokům něco povykládal, něco zarecitoval a zazpíval. Bude to pořad z veršů a prózy našich i světových básníků, taky z vlastní písňové tvorby z dob začátků HaDivadla a jednoho vzácně originálního překvapení. Večer bude moderovat ředitel knihovny Aleš Procházka, který si dovolí pozvat zatím utajené hosty. Miloš Forst se bude těšit na přípitek a toho dne velice rád přijme vaši účast a gratulaci.

Abych kamaráda Miloše jen neadoroval, přidám dvě vzpomínky Břetislava Rychlíka, herce, režiséra, scénáristy a vysokoškolského pedagoga, snad nikoho neurazím a pamětníci se zasmějí. Na Miloše vzpomíná pan Rychlík nejdříve v souvislosti s fungováním v HaDivadle: „Teď, první den sezony všichni dřepíme na terase Městského kulturního střediska v Prostějově, které v útrobách ukrývá dvě kancelářičky HaDivadla, zkušebnu, dílničku a na půdě několik sololitem oddělených kójí, kde se přespává, pije, miluje, debatuje, hádá o smyslu života i naší divadelní existence (později mi tam noc před Prvním májem Sedal po návratu z vinárny nanosí popelnice a vyzdobí pokoj nakradenými ruskými vlaječkami a odejde za nějakou babou). Josef Kovalčuk nás vřele přivítal jako posily, představil Hanku Müllerovou z amatérského jihočeského divadla Šupina (začneme to hned zlomyslně plést jako Střepinu). Když se svěřím s informací od Bimky, veskrze poctivý Josef Kovalčuk jí odmítá věřit. S plynoucími minutami se ovšem na zahájení sezony nedostavují Vála s Goldflamem. Kovalčuk plný plánů a nadšení sahá po mobilu. Uvědomuje si, že ten ještě nebyl vynalezen a jde telefonovat do kanceláře tajemníka Miloše Forsta. Vrací se zdrcen, nemůže oba režiséry sehnat, to v něm utvrdí pravdivost Bimkových slov. Přijel jsem na kremaci vlastního snu.“

Druhá vzpomínka je ještě osobnější: „Tajemníkem byl bývalý učitel Miloš Forst, zdatný textař, tehdy snad popáté ženatý, honil pořád prachy na alimenty. Pořídil si za strašidelné peníze vzácnou čistokrevnou kočku s rodokmenem, kterou chtěl nechávat ušlechtile oplodňovat, aby mohl prodávat koťata. Bohužel ji svěřil kterýsi víkend Miloši Černouškovi, tomu zdrhla a spustila se s prvním kocouřím frajerem na Husáku v Prostnicu. A pak je tady nás pět herců, o kterých příště. Teď odjíždíme na soustředění do mlýna v Příštpu u Jaroměřic nad Rokytnou. Cestou potkáváme básníka Jebavého, nad hlavou letí aeroplán. ‚Mistře, letadlo!‘ ‚Dovedu si představit,‘ opáčí, aniž zvedne hlavu od země. Co čeká mne, nedovedu si vůbec představit.“

Znám těch různých vzpomínek od jiných ještě víc, ale třeba se s nimi oslavenec na oslavě pochlubí sám, já mu teď přeji dopředu všechno nejlepší a jistě spolu, Mildo, dáme ještě nějaký ten koňáček.