Chudí. Když se zamyslíme, tak toto slovo může mít hned dva významy. Asi častěji ho používáme ve smyslu chudí, tedy nemajetní. V přeneseném významu však lze toto slovo užít také ve smyslu vychrtlí, anorektičtí. Má to svoji logiku. Kdo v minulosti neměl práci, tomu se nedostávalo peněz, nemohl se pořádně najíst, a tudíž vypadal jako některé naše „modelky“.
Jenže tyto časy jsou dávno pryč.
Nedávno jsem procházel kolem Úřadu práce, který sídlí na náměstí Spojenců. Právě tam kvůli sociálním dávkám pravidelně míří lidé, z nichž mnozí nemají práci. Čistě teoreticky by tedy měli být chudí v obou významech slova.
Jenže dnes je všechno jinak.
O každém ze členů zhruba dvacetičlenné skupinky vycházející z úřadu rozhodně nebylo možné říci, že by minimálně jeden z nich byl „chudý“. Naopak na první pohled byli až monstrózně obézní. Vzhledem k důvodům jejich obezity existuje v češtině pro jejich vzhled jedno zcela přiléhavé přídavné jméno. Ti lidé byli zkrátka „vyžraní“. Týkalo se to přitom všech: dospělých i dětí.
Zároveň nemohu vyloučit, že tito lidé měli dluhy a že tedy minimálně finančně chudí byli. Tělesně však rozhodně ne. A vykrmit taková těla jistě vyžadovalo nemalé finance, takže úplně bez peněz také být nemohli...
Vždy platilo, že chudoba je relativní. Co je jednomu málo, to pro druhého může znamenat jmění, o jakém se mu ani nesnilo. Oba obvykle spojuje jen to, že ani jeden z nich nemá dost. Rovněž platí, že „chudí“ jsou zrcadlem celé společnosti snad ještě více než ti bohatí. Pokud srovnáme „chudobného“ člověka z období před sto lety a dnes, pak je více než patrné, že naše společnost je neuvěřitelně bohatá, až rozežraná.
Stále však platí, že chudoba cti netratí, stejně jako to, že peníze, respektive bohatství kazí charakter. A to platí jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Jasně patrné je to na přístupu mnohých z nás k těm opravdu chudým, kteří třeba vinou války museli opustit své domovy…
Ať jsou naše postoje jakékoliv, jedno je jisté. Vždy v historii platilo, že sytým možná ještě patří současnost, ale hladovým vždy budoucnost. A pokud bohatí ve své nadutosti někdy ztratili soucit s těmi opravdově chudými, vždy se jim to nakonec ošklivě vymstilo…
