Od chvíle, co je sport sportem, tato poučka platí a bude platit vždycky. I velmi dobře složený kádr, kterému nechybí řada rozdílových hráčů, zkrátka musí být jedním týmem. Pomalu až strach z hvězdných jmen totiž nezaručí vůbec nic. A platí to v jakémkoli kolektivním sportu.
Své by o tom mohli povídat například hokejisté. Stačí se podívat na dosavadní průběh druhé nejvyšší soutěže a zastavit se můžeme hned u Jestřábů. Tým vypadá velice dobře a rozhodně by mohl pomýšlet na úspěch, protože v něm najdeme dobrý mix zkušených a ostřílených borců, kteří vědí, jaké to je vítězit, ale také dravého mládí. Jenže start ročníku je zatím nemastný, neslaný. Samozřejmě je ještě brzy, ale už teď je to signál, že vše musí fungovat jako jeden celek, jinak může být zaděláno na problém.
Ještě markantněji je tato situace vidět u hokejistů Zlína, kteří jsou jednoznačně hlavním favoritem na návrat mezi elitu a o kterých to platí i přes nevydařený start. První kola ale ukázala, že i když mužstvo vypadá papírově ještě lépe než loni v extralize, tak to neznamená automaticky výhry. Možná ani sami nečekali, že cesta to bude hodně trnitá.
Základním slovíčkem musí být vždy TÝM a také MY. Každý z celků potřebuje své lídry, o které se může v těžkých chvílích opřít, ale nikdy to nemůže být více. Pokud se to v tomto duchu nezlepší, může se stát, že Prostějov i Zlín překvapí tím, že budou mimo vrchní patra tabulky.
