Zavřít, propustit lidi, uklidit, vyhodit zásoby, koupit zásoby, přijmout lidi, otevřít, zavřít, propustit lidi, uklidit, vyhodit zásoby... I tak by se dal popsat kolotoč, který byl připravený pro provozovatele restaurací, jež mohli na pár dní otevřít. Nicméně v pátek 18. prosince na dobu neurčitou museli opět zavřít. Jejich bezmoc a frustrace jsou naprosto pochopitelné. Na druhou stranu se najdou tací, kteří nastalou situaci předpovídali a vzkazují, že nás omezení oslabují, ale nezničí.
Aktuální režim neustálého zpřísňování a uvolňování nepochybně není pro člověka se slabými nervy. Obzvláště pokud se snaží sám na sebe vydělat a nečeká na to, co mu stát dá. Jenže takových odvážných lidí po uplynulém roce nepochybně výrazně ubyde. A právě to bude ten největší průser celé slavné koronavirové krize.
Ten s plnou vahou dopadne na nastupující generaci. Někdo tvrdí, že se tak děje už nyní. Kvůli restrikcím děti přišly o možnost kvalitnějšího vzdělání a kvůli uzavření kroužků i o pohyb. To si ovšem nemyslím. Které z dětí skutečně chce, tak si i dnes vzdělání stejně jako pohyb třebas s pomocí rodičů bez problémů zajistí. V tom jim žádná vláda zabránit nemůže.
Je však jedna věc, na kterou naše děti nepochybně doplatí. Bude to obrovská úvěrová zátěž, kterou jsme si pro ně připravili. Dávno před koronavirovou krizí jsme si totiž zvykli žít na dluh. Nyní se tento problém pouze neuvěřitelným způsobem znásobil. Tohle však naši potomci ovlivnit nemohli, z toho vyplývající problémy přesto dopadnou právě na ně.
Za to ovšem žádná epidemie nemůže, za to mohou pouze ti, kteří to dopustili.
