Jinak se zápas proti Sokolovu nazvat nedá. Už proti Zlínu bylo vidět mnoho podařených kombinací i samostatných úniků, byť tomu zápasové statistiky úplně neodpovídají. Nicméně až se Sokolovem se dá hovořit o festivalu.
Tým zprvu zdánlivě nešlapal jako hodinky. V půlce třetiny už ale Jestřábi měli více ze hry. Kombinovali, dostávali se do přečíslení i do střel. Škoda jen, že až v početní výhodě se Prostějovu dařilo šance využívat.
Tehdy ale Prostějov předvedl svou sílu. V přesilovce se totiž prezentoval rychlými útočnými výpady, ale také rozvážnou kombinací s přesnou střelou. Tehdy si Prostějov dokázal soupeře rozhýbat a hlavně – což se v minulých zápasech tolik nedařilo – posílat milimetrové nahrávky na spoluhráče. A bum, byly z toho přesné střely z první.
Zápas nakonec přinesl velkou spoustu hokejové krásy, alespoň v podání Jestřábů. A ještě něco – pro některé hráče šlo o důležitý okamžik. Třeba pro Tomáše Jiránka. V utkání zastával roli kapitána a po dosud nevydařeném vstupu do sezóny konečně vstřelil gól. To hodně povzbudí, vždyť právě od tohoto hráče se branky očekávají.
