Už Ivan Mládek upozorňoval na to, že medvědi nevědí, že „tůristi nemaj zbraně a že až jednou procitnou, počíhají si na ně“. Velkou otázkou stále zůstává, zda něco podobného bude platit i pro medvědici s mládětem, která měla být v průběhu září viděna nejprve u Šebetova na Blanensku a poté jen o pár kilometrů dál u Seče.
Od té do k nám však už žádná další informace o ní nedoputovala. Pokud se tedy medvědice u nás skutečně objevila, pak se pravděpodobně přesunula do „zapovězeného“ vojenského újezdu Březina. Tento velký kus lesa zůstává pro veřejnost nepřístupný. Zdálo by se tedy, že by pro velkou šelmu měl být ideálním místem, kde by mohla naleznout tolik potřebný klid.
Jenže háček je v tom, že tam pravidelně probíhají opravdu dost hlučná vojenská cvičení. Své by o tom mohli vyprávět například obyvatelé Hamer. Nevelká osada na okraji hlubokého hvozdu by měla být přímo zhmotněním představy o dokonale zapadlém, a tudíž i tichém místě, které všeobecný klid naruší snad pouze lišky, když přijdou popřát svým sousedům dobrou noc.
Kdo ovšem v Hamrech žije, ten ví, že je vše docela jinak. Osada je to sice zapadlá, ale rozhodně ne tichá. Příčinou je hluk z nedaleké vojenské střelnice. Ostatně vojenská cvičení probíhají ve vojenském prostoru v posledních letech opravdu často, což by mohli potvrdit i řidiči směřující po silnici ze Žárovic do Drahan. Ta je kvůli častým cvičením uzavřena minimálně pětkrát do měsíce. Rány ze střelby se pak rozléhají do širokého okolí a představa o ničím nerušené lesní idylce tak rychle bere za své.
Zbraní v rukou turistů či neukázněných houbařů se tedy medvědi v okolí Hamer určitě bát nemusí. S vojáky už je to horší. Sice se nedá předpokládat, že by na ně uspořádali hon, na druhou stranu si šelmy budou muset najít opravdu odlehlý kout lesa. Jinak se kvůli hlučné střelbě přes zimu ani pořádně nevyspí.
