Dnešní příspěvek vznikl v kavárně u dobré kávy a při povídání s několika kamarády, kteří zastupují státní i soukromý sektor, To, že jsem si mohl dát něco dobrého v příjemném prostředí a posedět s dobrými lidmi, není jen tak samo sebou. Někdo musel mít chuť, nápad, dobrý žaludek a hlavně výdrž. To je totiž dle mého názoru základ pro to, aby člověk mohl v tomto státě podnikat, vést firmu, která bude vydělávat, měl spokojené zákazníky a překvapivě také něco vydělal.

Jsou firmy a firmy, živnostníci a živnostníci, podnikatelé a podnikatelé. K někomu důvěru získáte, k někomu ne, někdo jde do byznysu se srdcem a láskou, někdo s úmyslem napakovat se a oškubat druhé. Máme to v povaze už od pravěku, kdy větší koumák začal šéfovat ty menší koumáky a získával provizi z výměny pazourků a kožešin, případně z masa zabitých mamutů. Velmi rychle dokázal obsadit lepší jeskyni, později stan a velmi rychle také získal tu nejhezčí holku ze své tlupy, případně mu začaly nadbíhat ty nejhezčí holky z okolních tlup. Logicky mu to méně zdatní samci začali velmi rychle závidět. A protože závist tu máme již také od pravěku, tak se mu snažili v jeho byznysu škodit, nebo alespoň jej pomluvit u té nejhezčí holky z tlupy či z okolních tlup, aby také na ně něco zbylo. Pokud byl koumák skutečně koumák, tak ty méně zdatné zapojil do svého byznysu a nechal jim nějaký kousek svého výdělku. A najednou i těm jeho soukmenovcům začaly nadbíhat ty nejhezčí holky z tlupy, případně z okolních tlup, takže se v širokém dalekém okolí rozhostil klid a mír.

Pravěk měl oproti dnešku mnoho výhod, jelikož neexistoval berňák, DPH, EU a jiné zkratky, které za sebou skrývají klacky pod nohy slušnému podnikání. Dnešní podnikatel či živnostník si možná něco vydělá a také na něj letí ty nejhezčí holky z regionu, tedy abych byl genderově vyvážený, tak na podnikatelky jsou to nejhezčí kluci v kraji, ovšem za tím stojí nevyspání, žaludeční vředy z přepálené stravy, tik v oku z nejrůznějších formulářů atd., v horším případě i zanedbávaná rodina a z toho plynoucí hádky, rozvody, které jsou kompenzovány milenkami/milenci a vztahy na jednu noc. Výsledkem je pak myšlenka, zda to podnikání stojí za to a přechod do státního sektoru, v horším případě tu neúspěšné, tu úspěšné pokusy o sebevraždu.

Vynechal jsem ještě útoky konkurence, mnohdy mluvící cizokrajnými jazyky, případně habaďůry od firem, za kterými stojí opravdu ostří čeští, moravští a slezští hoši, kteří chtějí mít vše. Na kdekoho mají nějaké to kompro, protože v tom uměli chodit již v dobách minulých, kdy podnikatel byl zločincem. Ale tito kluci se připravovali na to, že to jednou praskne. A kdo je připraven, není zaskočen, že? Prostě podnikání jednoduché není a je jedno, jestli lepíte boty, roznášíte kafe nebo montujete letadla. Vše chce své. Jednoduché to není a poslouchat dnes a denně od některých fňukalů ze státního sektoru, jak šidíte na daních a že jste vždycky kradli, člověku také nepřidá.

Já osobně si vážím každého povolání, je to o mně všeobecně známo, jelikož každé povolání patří do soukolí celého státního mechanismu. A státní zaměstnanec a podnikatel dle mého pracují, jak nejlépe umí, či dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Přesto se domnívám, že ten, kdo musel vše vybudovat sám a nenastoupil hned do zařízené kanceláře či dílny, si asi zaslouží trochu více úcty. Proto přeji všem, kteří se snaží něco dělat poctivě, hodně štěstí a úspěch v byznysu. Ono totiž je to tak, že z toho úspěchu můžeme žít dobře všichni v regionu i v novém volebním období.