„Já to neřeším“ nebo „nám je to úplně jedno,“ to jsou často odpovědi mnohých občanů, když se náhodou téma řeči stočí k politice. Krátce před jakýmikoliv volbami, ale i po nich je však najednou devadesát procent obyvatel politickými experty. Sledovat situaci jednou za rok zhruba čtrnáct dnů ale z většiny z nich opravdu politology nedělá, tak na to zkusme nepřestávat myslet.
Ani já nejsem člověkem, který by měl jako hlásná trouba dávat k dobru, jak se v politice vyzná, ale jestli už si něco dovolím říct, je to právě proto, že k volbám pravidelně chodím, ať už jde o jakékoliv. Mezi ně řadím i senátní, o kterých většina ani neví.
Když se pak na veřejnosti objevují všemožná hesla adresovaná kterékoliv straně politického spektra od těch, kteří se voleb neúčastní, tak to ve mně vře. Pokud někoho obtěžuje dát důvěru voleným zástupcům, pak nemůže být tím, kdo bude na všechno plivat. Svou možnost něco změnit měl, ale nevyužil ji.
