„No jó, mužský, ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. A pak najednou … zdechnou,“ stěžovala si svého času režisérka Věra Chytilová. V dnešní době jako by její slova pomalu přestávala platit. Naopak stále více mužů mizí ze světa výrazně dřív, než skutečně umřou. Jimi uvolněná místa pak jednoznačně obsazují ženy. Jedná se přitom asi o nejvýraznější změnu, kterou naše společnost za mého života prošla.
Toto vše se mi opět potvrdilo při psaní článku o skvělé akci 10 tisíc kroků v Prostějově. Zaujal mě totiž poměr zapojených mužů a žen. Zatímco předsevzetí ujít během října řádnou porci kilometrů si dalo 310 žen, tak to samé učinilo pouze 175 mužů. Ten rozdíl byl natolik propastný, že to nemohla být náhoda.
Když se nad ním člověk zamyslí, tak si uvědomí, že na nejrůznějších akcích, v divadlech, kinech a čím dál častěji i při sportu opravdu potkává spíše ženy. A nejen tam. Pamatuji si časy, kdy jste na ženu v restauraci narazili jen velmi zřídka. Nyní muži začínají být v menšině. Se změnou klientely se ostatně proměnil i charakter podniků. Místo nejrůznějších „naléváren“, dnešní hospody stále více připomínají skutečné restaurace, tedy místa, v nichž se člověk uvede do původního stavu, v němž netrpěl ani žízní, ani hladem.
Pokud ovšem ženy sportují a druží se, tak co dělají muži? Ti jsou prostě stále více zalezlí doma! Ale proč?
Zdá se, že mnozí muži od určitého věku už prostě rezignují na to, aby se učili a poznávali něco nového. Snad jim přijde ponižující, pokud je má vést a poučovat někdo mladší. Třeba nejsou schopni se smířit s postupným úbytkem vlastních fyzických i psychických sil. Možná je to vše jen tím, že se prostě berou příliš vážně. Kde si ženy ze sebe dokáží udělat srandu z toho, že jim něco nového (zatím) nejde, tam se muži cítí trapně. Snad i proto se místo šedivých lvů salónů mění v nerudné a ve své noře zalezlé jezevce.
Kvůli tomu se ztratí z očí dřív, než svět skutečně opustí. A to je nejen pro ně velká škoda.
