Předně je potřeba říct jedno. Fakt, že volejbalistky Prostějova vyhrály jedenáct ze dvanácti dosud absolvovaných zápasů probíhající sezóny, utrpěly jedinou porážku (navíc těsně 2:3) a většinu střetnutí dokázaly vítězně otočit z nepříznivého vývoje, je zásluhou výborně fungujícího kolektivu. Jak hráčského, tak členů realizačního týmu. Bez společné kvalitní práce by hanácký mančaft nemohl mít tak skvělé výsledky a být úplně nahoře v průběžném pořadí UNIQA extraligy ČR 2022/23.
Zároveň však musí každý pozorný divák vidět, že současný úspěch žen VK je postaven rovněž na výtečných individuálních výkonech jednotlivých plejerek, zvláště opor. Tedy Raquel Löff, Simony Bajusz, Kláry Faltínové či Adély Stavinohové. A samozřejmě především Jéssicy Silva. Právě elegantní brazilská matadorka je tou pověstnou rozdílovou hráčkou, která velice dobrý herní projev družstva povyšuje na ještě vyšší úroveň.
Přitom v minulém ročníku za Olomouc sice předváděla solidní party, ale rozhodně ne nijak výjimečné. Leč Ústí není Praha (ve filmu Vrchní, prchni!) a Olomouc není Prostějov (ve volejbalu). Ve vékáčku dostala Jess maximální důvěru i prostor, navíc má po boku krajanku a kamarádku Raquel, a její výkonnost rázem ohromně rozkvetla. Bez ohledu na to, že v zájmu věci musela jít ze svého obvyklého smečařského postu na univerzál.
Právě tam vznikla úřadujícím mistryním republiky při dlouhodobém zranění Karin Šnuderlíkové citelná díra, kterou však jihoamerická posila z hanácké metropole zacelila. Až nečekaně dokonalou měrou, což těžko mohl někdo předpokládat. A právě tento příjemný personální prvek je klíčovým faktorem, proč zatím soudržná prostějovská parta natolik září. Teď jen vydržet, zdravotním problémům navzdory.
