Byli to Řekové, kteří přišli s ideálem kalokagathia. Byli totiž přesvědčeni, že co není zároveň dobré, nemůže být krásné a naopak. Cílem každého člověka mělo být dosažení harmonického souladu tělesné i duševní krásy a zároveň také dobroty, ctnosti a statečnosti. Právě tyto ideály stály za vznikem sokolského hnutí.
Přestože nadšenci z řad sokolů existují dodnes, doba se zásadním způsobem změnila. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a musí nám být jasné, že pro drtivou většinu lidí už není ideálem kalokagathia, ale spíše jakási kaloriagathia. Pro dnešního člověka přestalo být krásné to, co je dobré. Podíváme-li se kolem sebe, pak je jasné, že u většiny z nás se největší oblibě těší to, co je nejvíce kalorické, potažmo to, z čeho máme největší prospěch.
Rozežranost dnešní společnosti nemá v dějinách obdoby. Pokud by nějaký současný Myrón sochal svého Discobola, určitě by jej musel udělat s pořádným pupkem.
Samozřejmě že tak jako Discobolos rozhodně nevypadali všichni Řekové. Na druhou stranu právě on byl nepochybně určitým ideálem, k němuž celá řecká společnost směřovala. Tento ideál v moderní společnosti převzali sokolové, a i díky němu si i náš národ uchovával v rámci možností solidní fyzické a psychické zdraví.
Jenže dnes to kolem nás vypadá, jako by se tato odvěká myšlenka zcela přežila. Ano, máme často profesionální sportovce, kteří se mohou s řeckými atlety rovnat. Jenže tím to pomalu, ale jistě končí. Běžný český člověk za ideálem kalokagathia rozhodně nesměřuje. Už dávno si nechal z nejrůznějších stran nakukat, že toho potřebuje mnohem a mnohem víc, než je nezbytné, a za tím se žene. Činí tak často navzdory svému zdraví i ctnosti.
Ideálem současnosti již tak dávno není Discobolos, ale spíše lehce přiopilý a dosyta najezený bůh vína Dionýsos. Prostředkem k jeho dosažení již nejsou cvičení a četba, ale grilovačka a polehávání u zahradního bazénu.
Zkrátka řečeno. Stále více lidí se už umí na vlastní zdraví pouze napít…
