Hned dva týdny po sobě jsme ve Večerníku psali, že hráčům Jestřábů nechybí kvalita a jsou schopni předvádět opravdu pěkný hokej. Zároveň je ale trápí nízká produktivita. Efektivita je přitom to, na co se hraje.
V Přerově ale ukázal tým svou vyspělost. Ta se pozná nejen podle hry, ale také tím, že se ji daří soupeři přizpůsobit a tím jej porazit. Přesně to se povedlo Jestřábům. Místo technických fines tentokrát museli sáhnout po soubojích, dobrém pokrývání středního pásma a také přímočarosti. Vyplatilo se, zápas sice nenabídl tolik hokejové krásy jako třeba ten se Slavií. A Prostějov po čase soupeře nepřestřílel. Nicméně efektivita byla někde úplně jinde. Jestřábům se podařilo překonat onu magickou hranici desetiprocentní úspěšnosti střelby. Navíc ale k dobrému výkonu směrem dopředu přidali prakticky bezchybný směrem dozadu.
Důležité ale také je, že Prostějov dokázal s Přerovem hrát více než dvě třetiny, proti týmu, který je známý kvalitní obranou. A hlavně postupně svůj výkon tým gradoval.
Nedávno se možná podivovali někteří fanoušci nad slovy šumperského kouče Lukáše Majera o tom, že Prostějov vidí coby jeden z nejlepších týmů Chance ligy. Nejen ale i zápasy jako byl ten proti Přerovu mu však Jestřábi dávají zapravdu.
