Většinou lidé vraždí v afektu. Ukázkovým příkladem může být vražda, kdy feťák přede dvěma lety sekáčkem na maso v Bedihošti napadl majitele domu, kde přespával. Obětí takových vražd obvykle bývají příbuzní. Nikoliv nadarmo doporučuje někdejší elitní kriminalista Josef Mareš, abychom se s manželkou či manželem nehádali v kuchyni. Nůž tam bývá až příliš blízko a jeho použití ve zkratu může být tak lákavé! Ovšem jsou i vraždy dlouho dopředu plánované. Jejich důvody mohou být zištné, ale velmi často lidé promyšleně vraždí kvůli vlastní úzkosti, přičemž už nejsou schopni vidět žádné jiné východisko.

Kvůli penězům se minimálně v poslední době vraždí méně, než by si člověk myslel. V Prostějově k loupežné vraždě naposledy došlo před deseti lety. Tehdy Roman Mička udusil polštářem jednaosmdesátiletého seniora, kterého znal od dětství. To vše jen proto, aby jej mohl okrást o mince, které sbíral. Existují však vraždy, k nimž dochází ve chvíli, kdy vrah má pocit, že je zahnán do kouta a jiné řešení pro něj neexistuje. Takových případů se na Prostějovsku v poslední době stalo víc, než by jeden čekal. Za všechny lze jmenovat případ, k němuž došlo před šesti lety rovněž v Bedihošti. Tehdy šestašedesátiletý Antonín Pospíšil vzal pistoli a chladnokrevně zastřelil svého tchána. Dle celé řady svědků tragické události předcházelo několik let šikany a ponižování ze strany pozdější oběti. Nerudný starý muž si zlost vyléval nejen na svém zeťovi, ale i vlastní dceři. Jednoho dne například stařík nemohl najít noviny, což ho rozčílilo natolik, že dceru hodil na radiátor, vrazil jí koleno do břicha a začal ji škrtit. Když to žena vyprávěla svému manželovi, ten vzal pistoli a vše pro jednou ukončil. Bezmála čtyři sta obyvatel Bedihoště tehdy podepsalo na vrahovu podporu petici. Přidali se farníci prostějovského kostela a angažoval se i starosta obce Jiří Zips. Přesto to ve výsledku moc platné nebylo a Antonín Pospíšil byl nakonec odsouzen na 13 let do vězení. Soudkyně tehdy konstatovala, že celá záležitost se dala řešit jinak, prý stačilo, pokud by se manželský pár odstěhoval.

K podobnému, ačkoliv mediálně mnohem méně známému případu, došlo také před lety v Konici. Tehdy jedna z místních žen zabila sekerou svého manžela, který ji měl dlouhodobě týrat. A právě z Konice pochází zubařka, která byla policií spolu se svojí kamarádkou nedávno obviněna z vraždy svého manžela. Obdobně jako v případě hluboce věřícího Antonína Pospíšila i v jejím případě se sešlo velké množství reakcí upozorňujících na to, že něco podobného je zcela v rozporu s přirozeností této vzdělané a bohabojné ženy.

Nikdo v tuto chvíli nemůže s jistotou říct, že to byla právě ona, kdo muže zabil. O tom bude rozhodovat teprve soud. Zároveň však nikdo nemá tušení, co jeho smrti předcházelo. Také v tomto případě se žena mohla dostat za hranici toho, co byla schopna unést. Ostatně i ten nejhlubší pohár jednou přeteče. A nejinak tomu mohlo být také v daném případě. 

Dlouhodobý stres může změnit psychiku každého z nás. Při zátěži se do mozku uvolňuje spousta biochemických látek, které nám sice stres umožní přežít, ale zároveň výrazným způsobem mění původní prostředí.

Nikdo neví, čemu budeme vystaveni, a proto pro každého z nás platí, že není od věci pěstovat si vlastní duševní odolnost. Ta se dá posilovat podobně jako svaly. Zásadní je být na sebe i na ostatní hodný, mít s lidmi trpělivost a odpouštět své i jejich chyby. Pomáhá i pravidelné cvičení a otužování ve studené vodě. Ať už totiž dlouhodobě čelíme čemukoliv, konečné rozhodnutí bude vždy jen na nás. Nezbývá než věřit, že se pokaždé dokážeme rozhodnout tak, abychom toho později nemuseli litovat.