V mezinárodním sportu se s jistou mírou nadsázky traduje jedna organizační rovnice: čím víc na Západ se nacházíte, tím menší nároky ohledně plnění pořadatelských náležitostí jsou na vás kladeny, a čím blíže jste Východu, tím důsledněji musíte stanovené povinnosti organizátora dodržovat.
Co se týče volejbalu a právě proběhlé kvalifikace evropského Challenge Cupu žen 2022/2023 mezi Prostějovem a Klagenfurtem, nešlo o humornou nadsázku ani náhodou. Naopak se plně potvrdila pravdivost výše uvedeného neoficiálního rčení.
Například hala. Evropská volejbalová federace CEV neumožnila vékáčku hrát své domácí zápasy v Národním sportovním centru PV, tudíž se celý klub musí na pohárová střetnutí stěhovat do haly Sportcentra DDM. Jakmile však prostějovská výprava přijela do Rakouska a viděla, kde utkání na půdě ATSC proběhne, nevycházela z údivu. Šlo doslova o trochu větší tělocvičnu s minihledištěm, navíc dost špinavou i zaprášenou a se sítí, která ani nešla pořádně vypnout.
O spoustě dalších technických podmínek, jež VK bezpodmínečně musel splnit a Kelagu jejich polovičaté flikování či úplná absence bez problémů prošla, se už radši vůbec nezmiňujme. Každopádně je špatné i nespravedlivé, když někde na regule kašlou a v pohodě jim tento laxní, až amatérský přístup tolerují. Zatímco jinde věnují přípravám zodpovědně mnoho času i úsilí, aby jim i drobné nedostatky byly bez pardonu vytýkány.
Správně by měl být takový dvojí metr neakceptovatelný. Alespoň že spravedlnost nezůstala po sportovní stránce slepá a české favoritky vyřadily papírově slabší rakouské soupeřky díky výsledkům 3:1 a 3:0.
