Dobrodružství začíná teprve tehdy, když se všechno pokazí. Snad právě proto bude letošní rok pro mnohé nezapomenutelný. A to zejména vlivem koronaviru a všem těm naprosto nepřehledným opatřením, která musela vláda učinit, aby ochránila životy naše i našich zdravotníků. 

Třeba děti se musely potýkat s tím, že se nemohly setkávat s kamarády, jet na tábor a věnovat se sportům, které je baví. Celý rok pak mohly stylově zakončit u vánočního stromečku rozbalením státních dluhopisů i s věnováním od soudružky ministryně Schillerové…

Říká se, že když se někoho chcete zbavit, tak postačí, když mu půjčíte peníze. Proč by to nemohlo platit i pro český stát? Pokud by mi někdo zaručil, že díky nákupu dluhopisů nějaký čas neuvidím všechny ty srandovní lidi z naší vlády a zároveň podstatnou část totálně přefouknutého státního aparátu, pak bych si snad nějaký ten dluhopis pod stromeček i nadělil. Jenže kdo mi tohle vše zaručí? Nebude to spíš tak, že tímto způsobem podpořím něco, s čím zásadně nesouhlasím? A proč vlastně půjčovat někomu, kdo se řítí do dluhové pasti a absolutně netuší, z čeho své závazky splatí? Není to proti zdravému rozumu?

Nicméně tohle určitě není jen o naší vládě. Jsem naprosto přesvědčen, že ji máme přesně takovou, jakou si zasloužíme. Remcáme, plkáme, ale když se po nás něco chce, tak jsme pokakaní až za ušima. Dokonale se to projevilo u přístupu Čechů k očkování proti covidu.

Přestože se všude žvanilo o tom, jak nás ten koronavirus a opatření proti němu ničí, ve chvíli, kdy se začalo hovořit o něčem, co nám může dát alespoň jakousi naději na normální život, měli jsme náhle tisíc a jednu výmluvu, že to není otestované, že nikdo neví, co to může způsobit, a že pod časovým tlakem se určitě přehlédly nějaké potíže, které se určitě projeví právě u nás, a že po očkování ochrneme a zblbneme ještě víc než teď.  

Nelze se pak ale vůbec divit, že zatímco čtyřiadevadesátiletá (!) britská královna Alžběta se nechala slyšet, že se velmi brzy nechá očkovat mezi prvními, zbytky našeho pana prezidenta s jistým časovým odstupem oznámily, že se nerady nechávají píchat, byť jen do prstu, natožpak do ruky či do žíly. A tak si tady žijeme.

Do nového roku máme jedinou jistotu. Lepší to jen tak nebude!