Čeština má úsloví, snad ještě z dob válečných, možná je i mnohem starší, které zní: Není tak zle, aby nemohlo být hůř. Říkávali to moji prarodiče a jako dítě jsem si to vyložila, že je vlastně dobře a že by mohlo být hůř, jsem prostě pustila z hlavy. V Německu teď mají okřídlené rčení: Gut war schon, čili: Dobře už bylo.
Jsme opravdu vystaveni zkouškám, o kterých jsme nikdy netušili, že by nás kdy potkaly. Napřed nějakou dobu strašný covid, teď nablízku válka, ve které denně umírají lidé, a ke všemu nejnověji všeobecná krize. Náročná doba si od nás žádá upravit své potřeby vzhledem k možnostem. Součástí inteligence myslícího tvora je schopnost se situaci přizpůsobit. I když přehánět se to také nemusí. Disciplinovaní Němci nosí povinně v hromadné dopravě a volitelně i v obchodech roušky, nezapínají topení, a pokud to jde, používají minimum elektřiny a teplé vody. Potraviny i služby rafinovaně zdražují a jsme prakticky v celé Evropě zkoušeni ze všech stran, kolik ústupků jsme ještě schopni učinit.
Říká se, přijmi, co nemůžeš změnit…, a já dodávám, jestli nemůžeš nic změnit, obrať aspoň přechodně svoji pozornost jiným směrem.
Máme před sebou ještě celou zimu, a tak ulevme duši, těšme se z maličkostí, které nás obklopují a dělají nám radost. Naplňme ptáčkům krmítka, zeptejme se souseda, jak se má, kolik se už jejich synáček naučil nových slov a zavolejme třeba dávnému kamarádovi, nebo si vyfoťme, co se nám líbí. Tvoření všeho druhu umí hezky přeorientovat myšlenky. Vymyslete básničku a k ní kresbičku, sestrojte ze starých materiálů něco nového. Fantazii se meze nekladou. Umění je terapie!
A že je potřeba se uskromnit? Inu, pečené brambory se sklenicí mléka přece chutnají zrovna tak dobře, jako nějaká rafinovaná specialita. A co takhle letos sami vyrobit vánoční dárky? Ty se přece cení a potěší! Třeba malé album s nejmilejšími fotografiemi z minulých let jako památka na dobré časy…
Pošmourné počasí v nás vyvolává melancholii, snad i nádech deprese. Chodit se rozptýlit a pobavit do podniku se dnes prodraží, a tak se s přáteli můžeme sejít třeba u někoho doma. Pro útulnou atmosféru se dá zapálit pár svíček, povídat si a vzpomínat na různé veselé příhody, z paměti se dají vylovit staré vtipy, abychom se od plic zasmáli. Smích osvobozuje, harmonizuje, a hormon štěstí dokonce uzdravuje.
Pevně věřím, že zase bude líp. Přijde jaro a s ním zákonitě i znovuzrození. Jen si to představte: Vykoukne hřejivé zubaté sluníčko, den se prodlouží, příroda se opět probudí a propukne v květ, jako by se nechumelilo!
A jak se říká: Nakonec bude všechno dobré. A když to není dobré, tak to ještě není konec.
