Asi jen málokomu na světě uniklo, že se v nezvyklém zimním termínu hrálo poslední měsíc fotbalové mistrovství světa v Kataru. Jako obvykle mělo svůj nový hrací míč, na jehož vývoji se vždy před největšími globálními turnaji usilovně pracuje. A řeší se například i změna barevného designu daného typu pro medailové boje.
Rovněž ve volejbalu máme různé značky balónů, ovšem v přece jen menším kolektivním sportu oproti kopané není počet různých druhů od jednotlivých výrobců natolik vysoký. Hráči i hráčky v České republice se de facto setkávají jen se dvěma: prvním je tuzemská Gala (pozor – od prostějovské firmy!), druhým italská Mikasa.
S Galovkami se přitom hrají veškeré národní soutěže na území ČR od obou UNIQA extralig dospělých a všech nejvyšších lig mládežnických kategorií až po úplně nejnižší přebory. Mikasy pak přicházejí na řadu při mezinárodních zápasech v rámci reprezentačních akcí či evropských klubových pohárů.
A právě průběžné i často se opakující změny při přechodech z jedné značky míčů na jinou jsou poměrně klíčovým prvkem, který dost ovlivňuje herní pohodu našich špičkových volejbalistů/volejbalistek. Herní vlastnosti obou typů kulatého náčiní se totiž v mnoha ohledech citelně liší, jinak létají Galovky a jinak reagují Mikasy.
Pokud si pak máte jako vrcholový sportovec ikskrát během sezóny zvykat na italské balóny, když normálně používáte české, a zase naopak, není to úplně jednoduchá záležitost. Řešením by samozřejmě bylo přejít i v tuzemsku na Mikasy, leč to by Český volejbalový svaz přišel o výhodnou spolupráci s Galou.
Pochopitelně jde tedy o peníze, kromě toho by byla škoda vyšachovat ze hry kvalitní českou firmu. Navíc zrovna z našeho okresního města, no ne? Elitní vyznavači a vyznavačky hry pod vysokou sítí z ČR tak nadále musí akceptovat obojaké přizpůsobování.
