Prostějovské fotbalové Eskáčko má za sebou zvláštní podzim. Po velkých cílech a ambicích přišlo rozčarování. Potom velké problémy následované závěrečnou jízdou, která přinesla řadu bodů. Sedmé místo? Pro někoho možná zklamání. Pro jiného naopak skvělé vyústění. Určitě po tom průběhu.
Co vedlo k sedmému místu? A proč tým nešlapal zprvu tak, jak se od něj čekalo? Odpovědi se nabízí: velmi mladý tým, častá zranění některých klíčových hráčů. Mnoho červených karet, opět mnohokrát pro opory týmu. A tedy následné absence. Týmu se sice oproti jaru 2022 podařilo posílit. Nicméně, velké posily nepřišly. V prakticky všech případech se jednalo o hráče pro budoucnost. O ty, co se potřebují vyhrát. I to prozrazují pouhá fakta: čísla odehraných zápasů a věk těchto posil.
Snad i proto se zatím nekoná exodus, který druholigové týmy tu a tam v půlce sezóny potkává. Hráči zatím na Hané zůstávají. Jednak proto, že mají platnou smlouvu. Zadruhé snad i proto, že vesměs jsou to mladíci, kteří se ještě naplno sportovně nerozvinuli. Zatím neměli tolik možností, jak oslnit fotbalovou, zejména pak odbornou veřejnost. Mají za sebou často první dvě desítky utkání. A tak prvoligoví konkurenti zatím upírají zraky jinam.
To, že zatím tým zůstává pohromadě, je pro Eskáčko dobrá zpráva. Mužstvo zůstává silné. Nebude třeba přeskládávat nuceně celý tým. Pouze doplnit o jednoho, maximálně dva hráče každou řadu. Doplnění, ne přestavění. To je pro klub důležité: má na čem stavět a jak se posouvat. Zatím jsou totiž na odchodu pouze dva hráči. Bude to konečná? Pokud ano, o první úspěch fotbalového jara bude postaráno.
