Koncepce. Tohle slovo se nejen ve sportu vždy hodně skloňovalo ve spojení s tím, jakou dlouhodobější cestou chce ten který klub jít a nakolik se mu jeho koncepční vize daří naplňovat, aby místo činů nezůstávalo jen u prázdných slov.
V případě prostějovského mužského hokeje ještě do loňska platil ekonomicky náročnější trend mít v hráčském kádru minimálně několik, spíš ale větší počet ostřílených borců, jež svými bohatými zkušenostmi potáhnou zbytek týmu.
Až rostoucí finanční nouze propojená s dopady koronaviru, které přecházejí v globální krizi, donutila majitele LHK k přehodnocení filozofie a k sázce na mladší, rychlejší, dravější i energeticky výkonnější plejery s potenciálem dalšího růstu.
O správnosti téhle vize není za daných okolností a vzhledem k současnému dění nejen v České republice žádného sporu, v tomto případě není polemika namístě. Osobně se spíš bojím něčeho jiného.
Čeho? Že v příštích měsících a letech ztratí jakékoliv plánování včetně koncepce fungování sportovních subjektů elementární smysl. Momentálně to tak je i na profesionální scéně, jež v omezených podmínkách nějak živoří. Ovšem výkonnostní a amatérský segment jako by vůbec neexistoval.
Pokud to takovým způsobem bude pokračovat ještě nějakou dobu, ne-li přímo dlouhodobě, smrskne se celý náš život na jedinou základní pohnutku: za každou cenu přežít! Jako v pravěku.
Konkrétně v ledním hokeji teď nastalo poslední dobou spíš ticho po pěšině, co se týká rostoucích problémů s penězi. Každý radši drží hubu a krok, snaží se těžkou dobu nějak přečkat a chystá se na příchod ještě horších časů. Až nastanou, tak teprve uvidíme, co nám z milovaného sportu vlastně zůstane...
